Laktos collection - English version

Ladislav Likler - kulaté výročí

Ladislav Likler - kulaté výročí Propagátor a historik mlékárenství, znalec sýrů, publicista, tvůrce největší sbírky sýrových etiket a dokumentů o sýrech na světě, rytíř Řádu francouzského Camembertu, nezastupitelná osobnost ve sběratelském světě - to by se dalo říci o Ladislavovi Liklerovi, který se dožívá životního jubilea - 70 let.

Jeho činorodý život je protkán řadou velmi zajímavých odborných situací a zejména setkávání s významnými osobnostmi odborného i veřejného života u nás i ve světě.

Ladislav Likler

Narodil se v roce 1943 ve Veselí nad Lužnicí. Zde prožil malý Láďa svoje dětství, počátky v době války a pak v poválečné dost chudé době. A k tomu mu v jeho čtyřech letech zemřel otec, který pracoval jako technik v tehdejší tavírně sýrů v Mezimostí. Matka vychovávala jeho a o tři roky mladšího bratra Jiřího sama, přesto však velmi starostlivě a pečlivě. Otcova profese sehrála dost podstatnou roli při rozhodování o směru středoškolského studia. A tak se po ukončení základní školy rozhodl pro studium na Průmyslové škole mlékárenské v Kroměříži, na níž byl v roce 1957 přijat. Studium mlékárenství jej doslova pohltilo a svou významnou roli v tom sehrály významné osobnosti profesorského sboru této školy - jeho třídní profesor Ladislav Šanda, Ing. Zdeněk Indra, dílenský mistr Jaroslav Medek a také profesor češtiny Rudolf Jadrníček, který ho podporoval v četbě a znalosti literatury. Jeho vychovatelem na internátě byl například i pozdější technický ředitel Mlékárenského průmyslu GŘ Ing. Jiří Jamrych, CSc.

V letech studia zažil ještě dobu praktické školní výuky, která v nynější době úplně vymizela. Tehdy ji studenti absolvovali v mlékárně v Kroměříži a v posledním ročníku v mlékárně v Bystřici pod Hostýnem. Sýry se vyráběly ručně, studenti na příjmu vylévali konve s mlékem, výrobu másla obstarávala klasická dřevěná máselnice. Studenti si zkoušeli, co obnáší mlékárenství, večer se chodilo přitahovat sýrařské lisy, vybíral se tvaroh a střídaly se i nedělní služby v mlékárně, v sobotu byl ve školách výukový den. Ke studiu patřily i prázdninové praxe. Tu první absolvoval Ladislav v místě bydliště, v Madetě Řípec. Vyzkoušel si horko u sýrařských van při výrobě sýru Zlato i chlad zracích sklepů při jeho ošetřování. První praktické zkušenosti vyslechl od mistra sýraře Květoslava Vyroubala. Po druhém ročníku pracoval jeden prázdninový měsíc v Radlické mlékárně v Praze na Smíchově, což byl v tehdejší době asi největší závod u nás. Byla to docela tvrdá škola přijímat desítky cisteren mléka a vlakové cisterny s mlékem. Jako praktikant prošel ještě výrobou jogurtů a laboratoří, kde se setkal i s velkým odborníkem na jakost a jogurty panem Josefem Řechkou. Poslední praxí byla mlékárna ve Dvoře Králové, to byla malá mlékárna, kde se při pasteraci současně topilo pod kotlem, vyráběly se romadúry a dezertní sýry, máslo se do čtvrtek balilo ručně. Poznatky z této ještě pionýrské doby si ukládal do paměti a byl to asi začátek zájmu o historii mlékárenství a sýrové etikety. Tyto zkušenosti, ale na těchto praxích i první získané etikety se staly základem pozdější sbírky sýrových etiket.

Závěr studia na Průmyslové škole mlékárenské v Kroměříži byl završen maturitní zkouškou, jejíž součástí bylo i obhájení středoškolské diplomové práce. Ladislav Likler ji vypracoval na tehdejším Výzkumném ústavu mlékárenském, pracoviště Želetava, u vynikajícího tehdejšího mlékařského mikrobiologa Čestmíra Olšanského. Rozloučil se se školou v roce 1961 a také se svými vynikajícími spolužáky. Mezi ně patřili mimo jiné i prof. Ing. Ignác Hoza, CSc., pozdější rektor Baťovy univerzity ve Zlíně, Ing. Jan Hrabě, Ph.D., docent téže univerzity, ale i další méně slavní kamarádi a kamarádky, kteří takřka všichni posílili tehdejší mlékárenský průmysl. Po maturitě se automaticky zařadil do "mlékařského rodu Liklerů". Mimo otce pracoval v mlékárně jeho bratranec Jan Likler, a to nejprve jako ekonom v Protivíně a následně jako výrobní ředitel MADETY, jeho synové Milan a Jan pracovali v mlékárnách v Řípci a Jindřichově Hradci. Když k nim přidáme některé manželky, které v mlékárně pracovaly také, je to docela slušné zastoupení. Všichni pracovali v tehdejších Jihočeských mlékárnách.

Ihned po maturitě nastoupil do Jihočeských mlékáren se sídlem v Českých Budějovicích na tzv. umístěnku. Po pohovoru s ředitelem podniku Jaroslavem Rotbauerem nastoupil na svůj první závod v Protivíně, kde působil ředitel Miroslav Hlásenský. Protivínská mlékárna byl typický závod tehdejší doby. Nedostatečně vybavená, kapacitně nepostačující na výkup všeho mléka i trpící výraznými rozdíly v nákupu mléka mezi zimním a letním příjmem. Hygiena se vykládala velmi volně, stejně volné bylo i pracovní oblečení. Tehdejší mistr provozu v létě nosil tričko, trenýrky, rozepnutý plášť, na nohou galoše ze seříznutých holinek, na hlavě baret a za uchem inkoustovou tužku. Jako mistr sýrárny a později máslárny si prodělal všechny chyby nezkušených začátečníků jak ve výrobě, tak ve vztazích s lidmi, které na malých městech nejsou snadné. Na sýrárně se vyráběl sýr Moravský bochník s 30 % tuku v sušině, a to jako surovina pro tavení, ve spolupráci s Výzkumným ústavem mlékárenským, pracovištěm Tábor, se zkoušela výroba nového druhu eidamského hněteného sýra. Jak bylo zvykem na malých místech, udržovaly se přátelské kontakty s okolními podniky, probíhala čilá naturální výměna mezi mlékárnou, pivovarem a vajíčkárnou a ani takový vaječný koňak ze smetany z mlékárny, lihu z laboratoře a vajíček z drůbežárny neměl chybu. Docela příjemné zážitky z prvního místa doplnil Láďovi Liklerovi i fakt, že podnájem sdílel s Antonínem Zavadilem, pozdějším ředitelem podniku Severomoravské mlékárny. A ten podnájem byl u paní Havlíkové, jejíž syn Josef studoval medicínu a později se stal úspěšným lékařem ve Švýcarsku a neúspěšným manželem Nadi Urbánkové. Protivínský pobyt ukončil povolávací rozkaz na vojnu, která trvala kvůli Karibské krizi dvacet osm měsíců.

Absolventi mlékařské školy z roku 1961 po deseti letech

Absolventi mlékařské školy z roku 1961 po deseti letech (Ladislav Likler pátý zprava)

Vojnu skončil Láďa v Terezíně, kde odolal nabídce Severočeských mlékáren na zaměstnání, a vrátil se do mlékáren Jihočeských. Nastoupil do závodu v Českých Budějovicích jako mistr máslárny, kde byl v té době nejvýkonnější zmáselňovač Simon s výkonem 800 kg/hod.

Největší vliv v té době na něj měl ředitel František Cipro, se kterým si dlouho povídal o jeho zkušenostech z družstevních mlékáren a na němž mu imponovala jeho osobnostní noblesa a šarm. Asi po roce byl Ladislav přeložen do Týna nad Vltavou, kde získal bydlení, a pracoval tam jako mistr na sýrárně. V Týně se vyráběl sýr Niva, a to klasickým způsobem, zkoušel se zde i odlučovač na syrovátku. Ne vždy se sýry dařily, zrací sklepy byly v bývalých pivovarských sklepích bez chlazení, jen se zaledováním, které vydrželo ani ne do poloviny léta. Následně Láďu povolali opět do mlékárny v Českých Budějovicích, kam z bydliště v Týně do práce nějakou dobu dojížděl. V této době ho zastihl rok 1968, který mu ovlivnil život na dalších dvacet let, a to dost výrazně.

V době vstupu vojsk Varšavské smlouvy studoval Ladislav Likler ekonomii na Vysoké škole zemědělské v Českých Budějovicích, a protože se na vojně nechal přemluvit ke vstupu do strany, byl delegován za Jihočeské mlékárny do koordinačního výboru studentů a podniků. Tento výbor vystupoval proti vstupu vojsk a byl v počátcích normalizace rozpuštěn a jeho členové stranicky potrestáni. Ladislava Liklera stejní lidé, kteří ho delegovali, následně v roce 1969 vyloučili ze strany a on skončil i studium na VŠZ. V té době se v Praze oženil, ale nemohl už nastoupit do dohodnutého zaměstnání. Začal tedy pracovat na ředitelství malého závodu Potraviny jako vedoucí obchodního oddělení. Situaci zpočátku dost těžce nesl, ale postupně si vybudoval dobrou pracovní pozici, ale bez možnosti jakéhokoliv postupu. V té době se vrátil ke sbírce sýrových etiket, která se pro něj stala únikem od existenčních problémů. Vstoupil do Klubu sběratelů kuriozit a po dvou letech se stal jeho předsedou, kterým je po 42 letech dosud.

Největší sběratelský klub v zemi vydával časopis, publikace, organizoval burzy s mezinárodní účastí, což byla a je práce, která Ladislava Liklera zaměstnávala a těšila. Stal se známým a vyhledávaným sběratelem a spolupracoval s médii. Napsal stovky článků o sběratelství a velkou publicitu mu přinesl televizní pořad ANO - NE, který se vysílal tři roky v televizi na ČT1 v hlavním čase. Pořad autorsky připravoval a ve všech pořadech byl na obrazovce jako předseda soutěžní poroty. Naštěstí se nikdo neozval s jeho stranickou minulostí, protože vyloučení straníci na obrazovku nesměli.

Současně se věnoval sbírce sýrových etiket, která rychle rostla a vzbudila pozornost i v zahraničí. Spřátelil se s největšími sběrateli té doby, Marcelem Auclertem z Paříže a Heinzem Boltshauserem z Bernu. Začali se vzájemně navštěvovat a svými pozváními mu umožnili vyjíždět poměrně často do kapitalistické ciziny. Hodně pro něj udělal zvláště pan Marcel Auclert, který ho naučil rozumět francouzským sýrům a v roce 1986 ho navrhl a podpořil při přijetí do Řádu rytířů Camembertu. Tohoto členství si Ladislav velmi váží, protože je zcela výjimečné, aby ho získal člověk z východní Evropy, například druhým členem řádu je jen obchodník se sýry z Budapešti. Ve Francii je Ladislav Likler také jediným čestným členem Club Tyrosemiophile de France.

Rok 1989 změnil život nám všem, a tedy i Ladislavu Liklerovi. V zaměstnání zmizely funkční limity a přešel jako obchodní ředitel na podnik Potraviny Středočeský kraj, kde se podílel na jeho privatizaci. Po jejím dokončení se stal na dva roky poradcem likvidátora podniku.

Souběžně vyvíjel celou řadu dalších aktivit. Byl spoluzakladatelem Společnosti Josefa Škvoreckého, kde ale nebyl dlouho aktivní, protože Společnost se chovala jinak, než si představoval. Začal pracovat pro francouzskou společnost SOPEXA Česká republika, která měla za úkol propagovat francouzská vína, sýry a ovoce v Československu. Byl v té době vlastně jediným u nás, kdo francouzským sýrům rozuměl, a spolu s naším největším znalcem francouzských vín Hynkem Víchem své znalosti předávali dalším lidem při školeních pro odborníky nebo přednáškách s ochutnávkami pro spotřebitelskou veřejnost. Díky SOPEXE se také dostal do hodnotitelské komise pro sýr Brie de Meaux v rámci Národní zemědělské výstavy v Paříži. V zastoupení této společnosti vystoupil v televizi Prima ve dvou desítkách pořadů Prima vařečka s Ivanem Vodochodským, a tyto pořady byly hodnoceny jako jedny z nejlepších.

Příprava rozhovoru s Josefem Bekem a Zdeňkem Řehořem

Příprava rozhovoru s Josefem Bekem a Zdeňkem Řehořem

Klub sběratelů kuriozit se stal samostatným občanským sdružením, proto bylo nutné vyřídit všechny formality, najít nové sídlo a prostory pro archiv a zajistit finančně a organizačně další činnost klubu. Klub pokračuje ve vydávání časopisu a dalších publikací a pořádá velká setkání sběratelů, pro která využívá hlavně menzy vysokých škol. Klub si také musel zajistit fi nanční stabilitu a to se podařilo. Všechno pod vedením Ladislava Liklera.

Jeho aktivity ale nejvíce ovlivnilo založení Superlativ klubu společně s Ladislavem Kochánkem, který jako první u nás shromažďoval československá NEJ a vydal několik knih. A dále s Josefem Hrubešem, místopředsedou Klubu za starou Prahu, autorem několika desítek knih o Praze a držitelem Ceny hl. m. Prahy, a Emilem Příhodou, majitelem Automuzea Praga. Superlativ klub chtěl propagovat na veřejnosti to nejlepší z Československa a České republiky a předpokládal, že jeho činnost bude podporována. To se nepodařilo, a tak Superlativ klub začal fungovat jako agentura a na svou činnost si musí vydělat. Od začátku spolupracoval s agenturou Dobrý den a ve spolupráci s ní uspořádal celou řadu akcí. Pracoval pro Českou společnost pro jakost, kde zajišťoval prezentaci výrobků a fi rem se značkou CZECH MADE a podílel se na předávání každoročních Národních cen za jakost ve Španělském sále na pražském Hradě. Začal udělovat Ceny Superlativ klubu novým a úspěšným cestovním kancelářím, restauracím a uměleckým restaurátorům. Cena byla udělována pět let, poté se společníci Superlativ klubu rozešli a Ladislav Likler pokračoval pod tímto názvem v činnosti sám.

Ladislav Likler začal pracovat také pro rádio Frekvence 1, pro které autorsky a produkčně připravoval tříhodinový pořad "Vaříme v přímém přenosu", kde se skutečně vařilo s posluchači. Několik měsíců byl věnován restauracím nejenom z Prahy, pak převzala pořad společnost MAGGI. Ve studiu vařili čtyři kuchaři, např. profesorka Sedláčková ze Střední průmyslové školy potravinářské v Podskalské. Láďa také objevil a poprvé přivedl k mikrofonu Zdeňka Pohlreicha. Do pořadu zval i hosty a byly mezi nimi známé osobnosti, např. docent Bohumil Svoboda, z potravinářů Ing. Jiří Kopáček, CSc., tehdy za fi rmu BAARS, Jan Hůda, ředitel Rybářství Třeboň, František Chvalovský, obchodník s masem, a další. Z kulturní sféry Pavel Sedláček, Pavel Bobek, Karel Čáslavský, Eva Pilarová, Helena Růžičková a řada jiných. Pořad se vysílal v rámci Dámského klubu a moderovaly ho Stáňa Lekešová, Marie Retková, Milena Vostřáková, Jaroslava Panýrková a Hana Švejnohová. Pořad byl posluchačsky velice úspěšný.

Ještě v rámci Superlativ klubu obnovil Ladislav Likler oslavu Dne mléka, která poprvé proběhla v roce 1994 a následně byla organizována pod jeho vedením dalších 15 let. Akce se poprvé konala v restauraci U zlatých andělů na Starém městě a od dalšího roku získala i podporu Českomoravského svazu mlékárenského, později Ministerstva zemědělství a SZIF. Podoba Dne mléka, později Světového dne mléka, se vyvíjela, měnilo se i místo konání od hotelu Kampa až k Parkhotelu v Praze v Holešovicích. V rámci Dne mléka se vždy prezentovalo několik mlékárenských společností, svá vystoupení měli i zástupci Ministerstva zemědělství, mlékařského svazu a zemědělských organizací. Aby se náplň akce zpestřila, vymyslel Ladislav Likler spolu s tehdejším předsedou mlékařů Michalem Němcem a doc. Ladislavem Čurdou z VŠCHT akci Mlékárenský výrobek roku, kde byly hodnoceny výrobky uvedené na trh v předešlém roce a udělovány diplomy. Předávaly se i diplomy za Nejlepší sýrovou etiketu roku, kterou zavedl Klub sběratelů kuriozit v roce 1973. Je autorem loga Mlékárenského výrobku roku a Celostátních přehlídek sýrů. Oslava "Světového dne mléka" a soutěž "Mlékárenský výrobek roku" mají nyní již svou tradici a obojí probíhá současně každý rok koncem května. Také Celostátní přehlídky sýrů, pořádané každý druhý rok - vždy v lednu - považují naši sýraři už za jakousi samozřejmost.

Ladislav Likler vyhlašuje akci Mlékárenský výrobek roku.

Ladislav Likler vyhlašuje akci Mlékárenský výrobek roku.

Po celou dobu s přestávkami pracoval Láďa na sbírce sýrových etiket, která se stala podle hodnocení v roce 1996 největší na světě. Pro sběratele byla a je nejenom souborem velkého množství exponátů, ale hlavně zdrojem informací o sýrařství u nás, ale i v celém světě. Právě sbírka byla základem pro vznik dvou publikací o historii mlékárenství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Knihy vyšly v nákladu 5000 kusů s podporou mlékárenských společností. Jsou zcela rozebrány a vydavatel registruje několik set zájemců, což ale na dotisk nestačí. Knihy občas nabízejí antikvariáty a jsou k dispozici ve většině knihoven a muzeí.

Předávání diplomů za nejklepší sbírky s Jiřím Suchým

Předávání diplomů za nejlepší sbírky s Jiřím Suchým.

Ladislava Liklera ale nezajímají jenom etikety. Je znalcem sýrů a ochutnal stovky druhů sýrů z celého světa. Je příznivcem plnohodnotných sýrů, konzumovaných v menších množstvích jako lahůdka. Mezi jeho nejoblíbenější sýry patří l´Explorateur, Boursault, Roquefort a Comté z Francie, Stilton z Velké Británie, Tëte de Moine ze Švýcarska a řada jiných. U nás jsou to sýry s plísní a délezrající Tylžský sýr Josefa Pánka. Schází mu drobné dezertní, kmínové nebo máslové sýry, které vyráběla v minulosti většina malých mlékáren. V nemilosti je u něj Eidam 30 %, který považuje za hmotu. Spolu s Ing. Jiřím Kopáčkem, CSc., také napsali článek o tom, proč se pouze v Československu a Česku tento sýr jmenuje Eidam, a nikoliv Edam nebo Edamer jako ve zbytku světa. Důvod ale nezjistili. Z každé zahraniční cesty jeho přátel a také z cest vlastních získává sýry z navštívené země. Ty potom degustuje s přáteli a kolegy z mlékárenského oboru, čímž všichni posilují svoje nadšení pro sýrařskou věc, ale i je konfrontují s našimi výrobky.

S manželkou u vodopádů Iguazů

S manželkou u vodopádů Iguazů.

Největší světovou sbírku sýrových etiket, kterou Ladislav vytvořil, převzala před pěti lety společnost LAKTOS PRAHA s. r. o., takže sbírka má zajištěnu další existenci. Pod názvem LAKTOS COLLECTION je už známa v mlékárenském světě a může se s ní seznamovat i veřejnost prostřednictvím výstav nebo využít možnosti k prohlídce sbírky po předchozí dohodě. Sbírka je neustále doplňována o starší i současné exponáty a obsahuje asi 210 000 etiket a dokumentů. Ve sbírce jsou stovky unikátů získaných z korespondence s výrobci z celého světa, přivezené z cest vlastních nebo přátel a získané výměnou se světovými sběrateli. Ze sbírky byly připraveny už tři výstavy, které byly vystaveny na řadě míst v České republice. Ladislav Likler byl také iniciátorem velké akce pořádané ke 100 letům tavených sýrů.

Ochutnávka uruguayských sýrů na Petřinách u Liklerů

Ochutnávka uruguayských sýrů na Petřinách u Liklerů.

Jubilant se na svůj věk rozhodně necítí a chce ve svých aktivitách pokračovat, dokud mu to zdraví dovolí. Vytvořil toho mnoho, ale není pochyb o tom, že můžeme jeho další aktivity stále očekávat.

Převzato z Potravinářské revue



29. 07. 2013, Ing. František Kruntorád, CSc.
Novinky
Španělsko
Španělsko
22. 01. 2021: Celá novinka

Francie
Francie
17. 01. 2021: Celá novinka

Česká republika
Česká republika
12. 01. 2021: Celá novinka

Velká Británie
Velká Británie
07. 01. 2021: Celá novinka

Španělsko
Španělsko
02. 01. 2021: Celá novinka

Nizozemí
Nizozemí
28. 12. 2020: Celá novinka

Laktos collection - Cheese labels - All rights reservedONCZ.NET Copyright © Laktos Praha, spol. s.r.o. & Ladislav Likler. CMS phpRS. Webdesign by PENAweb. optimalizace PageRank.cz