Laktos collection - English version

Dobrý tip pro fajnšmekry - sýry z Velké Británie a Irska

Dobrý tip pro fajnšmekry - sýry z Velké Británie a Irska V posledních dvou letech se v souvislosti s Brexitem hovoří ve společnosti hodně o Velké Británii. I my mlékaři se na toto téma často bavíme a rozebíráme dopady britského vystoupení z Evropské unie na mlékárenský sektor. Obě strany jsou totiž vzájemně v mlékárenství velmi provázány a určitě tímto britským rozhodnutím dočasně utrpí mlékárenství na obou stranách. Když jsem přemýšlel o nové kapitole "Putování za sýry", napadla mě právě kvůli Brexitu Velká Británie, o jejímž sýrařství jsem zatím mnoho nevyprávěl. Letos na podzim, když jsem do jedné její části zavítal, konkrétně do Belfastu v Severním Irsku na Světový mlékárenský summit IDF, a při té příležitosti se setkal s mnoha zajímavými místními sýry, řekl jsem si, že už je na čase se do "britsko-irské" kapitoly konečně pustit. A že je skutečně o čem psát, jsem naznal, když jsem zde sýry nedávno ochutnával.

Popravdě řečeno si je nutné přiznat, že když se lidé baví o sýrech, přichází jim na mysl obvykle Holandsko, Švýcarsko, Francie a Itálie, ale Velká Británie nebo i Irská republika se tam nachází spíše sporadicky. Je to ale škoda nebo přinejmenším chyba, protože Britské ostrovy oplývají neskutečně širokým a jedinečným sortimentem sýrů, ve vysoké kvalitě a zcela charakteristických znaků, z nichž mnohé se rovněž staly celosvětově proslulými. Vezmeme-li si např. tradiční čedar, pak je třeba uvést, že se jedná o současně nejrozšířenější a nejvíce vyráběný sýr na světě vůbec. Ale začneme nejprve všeobecnou sýrařskou historií této zeměpisné oblasti.

I když by se dalo podle archeologických nálezů na Britských ostrovech usoudit, že se zde se zpracováním mléka na tvaroh a sýry započalo již asi 2 000 let před naším letopočtem, skutečnou výrobu sýrů tu však rozšířili teprve Římané. Sýr, který byl součástí jídelníčku římských legií, nebylo možné vozit z pevninské Evropy, a tak si ho zde museli Římané začít vyrábět sami. A to, že se sýr v angličtině označuje jako "cheese", má vlastně také souvislost s Římany. Slovo "cheese" je totiž odvozeno od latinského "caseus", které označovalo právě sýr. Od doby římského působení nastal další významný rozvoj místního sýrařství až ve středověku, a to zejména v cisterciánských klášterech. Ke zprůmyslnění výroby sýrů pak došlo v 18. století v souvislosti s průmyslovou revolucí. V té době se začaly zakládat první "creameries" a "dairies", jak se v obou případech říkalo mlékárnám a sýrárnám. Sýry se postupně staly výhodným zbožím, se kterým Anglie, Skotsko i Irsko obchodovalo po celém světě. V novodobé historii si britské sýrařství prošlo celou řadou krizí i naopak obdobím rozkvětu, ale v tom si je už podobné vývoji v dalších evropských zemích.

Nejrozšířenějšími sýry Britských ostrovů byly a přetrvává samozřejmě čedar a "modrý" Stilton, ale jinak se po ostrovech vyrábí více než tři sta druhů neskutečně rozmanitých, ručně i průmyslově vyráběných sýrů. Bohužel přísné a často nepochopitelné předpisy Evropské unie výrobu některých z nich nepovolují, čímž hrozí jejich zapomenutí. V tomto případě může právě Brexit ovlivnit i to, že se výroba některých tradičních regionálních řemeslných sýrů v malém rozsahu třeba opět obnoví.

Zvu vás tedy nyní na kulinářskou cestu pestrým světem anglických sýrových specialit. Nechte se, stejně jako nedávno já, inspirovat jejich chutěmi, vůněmi, ale i jejich tvary.

Cheddar

Kořeny výroby sýrů podobných čedaru se nechají vysledovat už v době přítomnosti starých Římanů na ostrovech, skutečné první zmínky o sýru s označením Cheddar jsou ale zaznamenány až v 16. století, kdy se sýr produkoval poblíž vesnice Cheddar Gorge v hrabství Somerset. Původ sýra ale není přímo v této vesnici, nýbrž v nedaleké vsi Mendip Hills. Postupně se výroba sýra rozšířila po celém území Británie a Irska a následně se odsud dostala v různých modifikacích i do dalších zemí světa. Bylo to zejména díky anglickým emigrantům, kteří si do svých nových domovů na nových kontinentech, ať už to bylo v Austrálii, Americe nebo v Africe, přiváželi také svoje recepty na výrobu sýra. To však neplatí ale zcela pro původní, tradiční Farmhouse Cheddar, jehož výroba a znaky jsou v jiném prostředí téměř nenapodobitelné. Rozdíl spočívá v původu mléka, plemenech dojnic a kvalitě krmení. Mírné klima, ale zejména zelené louky a mokřiny vápencové vrchoviny Somerset poskytují pasoucím se dojnicím vydatnou a šťavnatou píci, která je základem mimořádné kvality jejich mléka vhodného k výrobě těch nejlepších čedarů. Z plemen krav se nejčastěji chová dobytek Ayrshire, ale k vidění jsou čím dál více také černé holštýnky dovezené z Fríska.

Při farmářské výrobě se původně vycházelo ze syrového mléka bez tepelného ošetření, dnes ale i na statcích čím dál více používají šetrnou pasteraci. Po ní se mléko zchladí na teplotu okolo 30 °C, zasýří přírodním telecím syřidlem tak, aby proces synereze trval asi 45 minut. Vzniklá tuhá sýřenina se poté pokrájí na malé kousky, které se ve směsi se syrovátkou dohřívají na teplotu asi 39-40 °C a dále dokysávají. Po dosažení optimální kyselosti se sýřenina rozkrájí na větší kusy a ty se pravidelně po dobu několika hodin překládají. Sýrová hmota při tom dále prokysává a zvyšuje se také její sušina. Následně se tyto sýrové bloky prosolí a rozemelou. Tomuto charakteristickému výrobnímu procesu mletí a solení, který probíhá před formováním, se říká čedarování. Prosolené a namleté zrno se následně formuje do velkých cylindrických forem vyložených lněným plátnem. V nich pak následuje lisování po dobu jednoho až dvou dnů.

S výrobou farmářského čedaru se můžeme v oblasti West Country setkat dodnes a přesvědčit se, že původní řemeslné tradice jsou i nadále udržovány. Při moderní průmyslové velkovýrobě se však řada technologických kroků zmechanizovala a zjednodušila. Mléko pro výrobu sýrů na sýrárnách se pasteruje vždy, zcela se změnila forma sýra, která je většinou tvarovaná do velkých bloků až kvádrů, a zmechanizovala se zejména fáze čedarizace. Moderní zrání ve velkých sýrárnách už také neprobíhá přírodním způsobem pod vlastní kůrou, ale velké sýrové bloky se balí do zracích fólií.

Organoleptické vlastnosti čedarů jsou velice různorodé. Faremní Farmhouse Cheddar má tvar vysokého válce o průměru okolo 40 cm a hmotnosti necelých 30 kg. Hmota sýra je velmi pevná, krémově bíložlutá, ale s postupujícím stupněm zrání může být tmavší, na řezu sýra jsou patrné malé kaverny slisované mleté sýřeniny. Toto jemné "děrování" je pro čedary zcela typické. Chuť farmářských sýrů je výrazná, silná, plná, na konci s jemným oříškovým podtónem a u starších sýrů o to intenzivnější. Nejideálnějším nápojem k chuťově výrazným sýrům jsou silná piva typu Porter, Guiness nebo spodně kvašená piva německého typu Bockbier. Já jsem si nedávno na mlékárenském summitu v Belfastu vychutnával hodně prozrálé severoirské čedary s anglickým pivem typu IPA (Indian Pale Ale), které mělo přes 6 % alkoholu a bylo výrazně hořké, a tato kombinace se sýrem byla naprosto dokonalá. Znalci doporučují ale také kombinaci čedaru se suchým ciderem nebo také s Portským.

Rozdíly v čedarech se týkají i barvy. Poté, co se totiž k výrobě přestalo používat plnotučné syrové mléko, doznala sýrová hmota po uzrání světlejší barvy, což se spotřebitelům příliš nelíbilo. To vedlo k následnému barvení mléka, nejprve poměrně vzácným šafránem, později různými typy přírodních anátových a karotenových barev. Oranžová barva sýrů se později u čedarů stala téměř samozřejmostí, a spotřebitel se tak dnes může na trhu setkat jak s oranžovými, tak světle žlutými sýry.

Dalšími rozdíly v jednotlivých tržních druzích jsou dány délkou zrání. Ty nejstarší sýry dozrávají okolo 12-14 měsíců (extra mature) a obvykle bývají nebarvené, velmi chutné jsou ale sýry ve stáří 4-10 měsíců (mature), ale na trhu jsou i podstatně mladší sýry s dobou zrání okolo 2-4 měsíců (mild), u kterých se právě častěji setkáváme s oranžovou barvou těsta.

Beacon Fell traditional Lancashire Cheese by se dal označit za menší a mladší variantu sýra Cheddar. Sýr pochází z hrabství Lancashire a vyrábí se ze syrového kravského mléka, jehož mimořádná kvalita je dána pastvou dobytka v přímořské krajině. Válce sýrů mají hmotnost okolo 20 kg, ale vyrábějí se i v menší formě okolo 5 kg. Sýry zrají výlučně pod vlastní kůrou, která bývá po 3-6 měsících již značně tvrdá. Mladé sýry se nazývají "Creamy Lancashire", mají světlou barvu, jemnou chuť a poměrně drobivou texturu, dozrálé sýry bývají tmavé, konzistence je pevnější a chuť výrazně aromatická ("Tasty Lancashire"). Sýr nese logo chráněného označení původu.

Sage Derby / Derby

Tento vizuálně zajímavý čedarový typ sýra patří k nejstarším a nejslavnějším sýrům Anglie. Již v 17. století, když byly objeveny blahodárné účinky šalvěje na zdraví, se tato najemno nasekaná léčivá bylina začala přidávat před formováním do čerstvé sýřeniny. Po jejím zalisování se vytvořila charakteristická zelenožlutě mramorovitá hmota sýra. V západní části Anglie, v oblasti Midlands, se sýr Sage Derby původně konzumoval při zvláštních příležitostech, jako byly svátky Díkuvzdání nebo Vánoce. Dnes je však již tento sýr součástí nabídky celoročně. Spotřebitele si sýr Sage Derby získává samozřejmě svým lákavým zeleným mramorováním, jemnou konzistencí sýrové hmoty, která se dobře rozplývá v ústech, a samozřejmě svou lahodně smetanovou chutí s charakteristickou bylinnou chutí šalvěje. Sage Derby se využívá ve studené kuchyni jako ozdoba sýrových mís, velmi často také v teplé kuchyni k přípravě omáček na zvěřinové či drůbeží pokrmy, ale také na těstoviny.

Na Britských ostrovech vyrábějí i další Derby sýry, při jejichž výrobě se k ochucení a mramorování používají ještě jiné druhy bylin, cibule, česnek nebo také rozinky či oříšky.

Cahill´s Irish Porter Cheddar

Podobným sýrem jako Sage Derby je také sýr s tmavým pivem Irish Porter, který jsem poprvé chutnal letos v Severním Irsku. Jedná se o speciální afinaci čedarového sýra s tmavým pivem typu Irish Porter. Sýr zraje asi tři měsíce pod vrstvičkou černého vosku. Charakteristické je tmavohnědé mramorování těsta a výrazně máslovitá, jemně karamelová a sladová chuť.

Nejideálnějším "společníkem" k němu je právě tmavé pivo Porter nebo Guiness.

Podobně se vyrábějí i sýry s Portským, kdy vzniklé mramorování sýrové hmoty je narůžovělé.

Single Gloucester je dalším vynikajícím sýrem, jehož historie sahá dokonce až do 8. století. Pro svou nasládlou a pikantní chuť patřil tento sýr vždy mezi oblíbené a ceněné sýry a jeho význam posílil ještě více od 16. století v souvislosti se zprůmyslněním původní rukodělné výroby v oblasti Gloucestershire.

Sýr tvaru bochníku o hmotnosti okolo 14 kg se vyrábí výlučně ze syrového kravského mléka. Pro výrobu se mísí večerní odsmetaněné mléko s plnotučným ranním mlékem a v technologii se opět využívá proces čedarování. Zrání trvá 4-6 měsíců.

Dnes se již více vyrábí Double Gloucester, který má dvojnásobnou velikost a hmotnost. Mléko pro jeho výrobu se však pasteruje a je plnotučné. Tento nový druh se vyrábí na jihozápadě Anglie.

Wensleydale

Dalším zcela unikátním sýrem jsou sýry Wensleydale, jejichž počátky výroby sahají až někam do 12. století. Sýry zde začal vyrábět řád cisterciánských mnichů v klášterech, kteří se sem dostali z Francie společně s Vilémem Dobyvatelem. Doklady o tom se najdou například v opatství Rievaux v oblasti North Yorkshire. Mniši vyráběli sýr z ovčího mléka, ale od 15. století, kdy se výroba z klášterů přesunula na statky, začali sedláci ve větší míře využívat mléko kravské. Tento sýr, který zraje pouze 3-4 týdny, se vyznačuje pevnou, ale poměrně drobivou konzistencí, má velmi světlou barvu a velmi jemnou, ovocně nasládlou chuť.

Sýrová hmota se také často ochucuje, např. brusinkami (Wensleydale Cranberries), mangem, pomeranči, meruňkami, zázvorem apod., nebo se přidává ušlechtilá modrá plíseň a v drobivé hmotě pak prokvétají modrozelené žilky plísně (Blue Wensleydale). Velmi zajímavou kombinací jsou také jablka a rozinky u varianty nazvané Apple Pie Cheese, která v chuti připomíná známý anglický jablkový koláč a ze které se tak trochu vytrácí sýrová chuť. Určitě je to ale zvláštní a stojí to za ochutnání.

Blue Stilton

Skutečným králem anglických sýrů je ale určitě modrý Stilton. Jeho historie začíná v 18. století poblíž stejnojmenné anglické vesnice Stilton v hrabství Cambridgeshire ve východní části Midlands, kde jej projíždějícím cestujícím podávali v místním hostinci. Můžeme se o tom dočíst například v románech Daniela Defoe a Alexandera Pope, kteří tak nepřímo přispěli k popularitě sýra.

Sýr vyráběli na více místech, v hrabstvích Leicestershire, Derbyshire a Nottinghamshire, které jsou úředně zapsány v certifikátu chráněného zeměpisného označení a ve kterých dnes sýr vyrábí pouze sedm uznaných sýráren.

Zdejší půdy s vysokým obsahem minerálních látek a dobře odvodněné pastviny poskytují velmi výživnou pastvu pro dojnice a znalci sýra Stilton dokonce tvrdí, že minerální látky, které přecházejí z půdy do travin a z nich pak do mléka, podporují "modrání" sýra Stilton v průběhu zrání.

Podle legendy našla jistá Elisabeth Scarbrow více než 300 let starý recept na sýr nazývaný "Lady Beaumont ´s Cheese" nebo také "Quenby" a začala ho postupně vylepšovat. V receptu byl popsán způsob míchání smetany z ranního mléka z předchozího dne s ranním mlékem plnotučným, právě nadojeným. Tato směs získala vysokou tučnost, která je pro sýry Stilton tak příznačná.

Dnes se mléko pasteruje a pro úpravu bakteriálního života se přidávají sýrařské kultury. Jednoznačně lepší pro výsledné chuťové vlastnosti sýra je pracovat s přírodním telecím syřidlem než se syřidly rostlinnými či mikrobiálními náhražkami. Sýr je tvrdý, tvarovaný do vysokého válce o průměru něco přes 15-23 cm, výšce 30-39 cm a hmotnost sýra je obvykle asi 6,5-8 kg. Do sýrové hmoty se před lisováním ještě přidá ušlechtilá plíseň Penicillium roqueforti. Chuť sýra je po tříměsíčním zrání výrazná, plná a pikantní, je ale méně slaná, než je tomu u jiných modrých sýrů a je zajímavě smetanová až máslová, což je dáno vysokou tučností (obvykle 55 % tuku v sušině). Nejlepší sýry se dostávají na trh před Vánoci. Jsou to sýry vyrobené z podzimního mléka, tedy z období, kdy tráva voní a je suchá a vzduch je během dne teplý a večer se naopak značně ochladí. V této roční době zůstává dobytek po celý den na pastvě, nemusí se schovávat před častými anglickými dešti, a tato pohoda se projeví ve vysoké kvalitě mléka a následně sýrů. Navíc o Vánocích si Angličané dopřávají sýr Blue Stilton jako svůj oblíbený dezert, který zapíjejí skleničkou dobrého Portského.

Někdy se také na trh dostává sýr s označenímWhite Stilton, jenž je ale pouze mladou verzí sýra Blue Stilton, u kterého se ještě nevytvořilo charakteristické modré žilkování plísně. Tento sýr je jemný, drobivější a k jeho ochucení se často používají různé bylinky nebo čerstvé ovoce (např. meruňky, borůvky, brusinky aj.) Ovocem ochucené sýry je lepší konzumovat chlazené bez předchozí temperance, protože při nízké teplotě lépe vynikne jemnost a čerstvost mladého sýra harmonizujícího se svěží chutí ovoce.

Ukázka z německého veletrhu InterMopro v roce 2008

Sýraři někdy vytvářejí také kompozice sýra White Stilton s čedarem, ale tyto speciality jsou spíše okrajovou záležitostí.

V gastronomii a na různých výstavách se setkáváme také s tím, že se do bochníku sýra White Stilton zasune otevřená obrácená lahev červeného vína nebo Portského, které pak postupně difunduje do těsta, zvlhčuje jej a vytváří zajímavý chuťový vjem. Podobně se to praktikuje i s italskou gorgonzolou. Nelze však tvrdit, že by uvedený zvyk nějak výrazněji přispěl ke zlepšení kvality sýra, je to však zajisté jedna z méně obvyklých úprav a způsobů podávání.

Sýru Blue Stilton je blízký rovněž sýr Stichelton vyráběný v hrabství Nottinghamshire. Sýr se vyrábí ze syrového mléka, do kterého se před sýřením přidají ušlechtilé mléčné startovací bakterie a malé množství telecího syřidla. Sýřenina je velmi jemná a křehká. Přendá se následně do forem, ve kterých se už ale nelisuje, k lisování dochází pouze vlastní vahou sýrové hmoty. Z forem se sýry vyjímají teprve po pěti dnech. Po třech měsících zrání se sýr propíchá trojramennou vidličkou, která umožní přístup vzduchu do sýrové hmoty a podpoří růst modré plísně.

Sýr Stichelton je v chuti výraznější a bohatší než Blue Stilton, stejně tak ale jako u předchozího se jeho chuť v průběhu roku mění podle organoleptických vlastností použitého mléka ovlivněných ročním obdobím.

V uvedené oblasti Anglie jsou známé ještě další modré sýry, např. Buxton Blue, ty však již mají spíše regionální význam.

Sýry vyráběné ve Walesu a Skotsku jsou v mnohém podobné sýrům ze staré, dobré Anglie, takže se většinou zase jedná o čedary. Najdeme zde i několik regionálních specialit, které však podobně jako v Anglii narážejí na nesoulad s přísnou evropskou potravinovou legislativou a jejichž výrobci velmi přemýšlí o tom, jak je zachovat pro příští generace.

Rovněž v Irsku je to velmi podobné. Především výroba čedarů se později rozšířila i do oblasti Irska, což je dáno zřejmě tím, že postoj Irů k sýrům nebyl v minulosti nikdy dominantní a sýry pravděpodobně nebyly ani součástí jídelníčku původních keltských obyvatel. V příručkách o sýrech se však dočteme, že "... s příchodem nizozemských přistěhovalců se v sýrařství začala situace měnit a moderní irské sýry v sobě nesou mystickou magii keltské země a závan melancholie". A to mohu potvrdit osobně, protože jeden z mých sýrařských učitelů, dnes již nežijící Holanďan pan Cees Baars, který byl ředitelem nizozemské společnosti Leerdammer, koupil kdysi v Irsku významnou zemědělskou usedlost, aby na ní vyvíjel nové zajímavé druhy sýrů a učil svůj irský personál nejenom sýrařským tradicím, ale také marketingu a umění prodávat. Mnohé jeho speciality, ve kterých byla ukryta právě ona "keltská mystika", se později, i když ve velmi omezeném množství, dostaly i na německý trh.

Jediným skutečně původním irským sýrem, který je od roku 1998 i na seznamu sýrů s chráněným označením původu, je sýr s názvem Imokilly Regato. Tento produkt vyrábí malá družstevní společnost Dairygold Cooperative v Mogely v hrabství Cork. Vymezená geografická oblast se nachází na ploše asi 3 000 km2 na jihovýchodě země. Sýr dostal své jméno podle baronství Imokilly, ze kterého podle tradice pochází. Chov mléčného dobytka a zpracování mléka má v této oblasti dlouholetou tradici zasahující až do středověku. Místo je proslulé hlavně výrobou másla, ale v historických pramenech najdeme také informace o výrobě sýrů podobných našim tvarůžkům. Na zmíněnou tradici navázalo až v roce 1930 družstvo Imokilly Cooperative a teprve po sloučení s dalším družstvem Mitchelstown v roce 1973 došlo k obnovení dřívější sýrařské tradice a s využitím moderních technologických poznatků byl vyvinut tento "staronový" sýr. Imokilly Regato se vyrábí výlučně z mléka pasoucích se krav v období od března do října. Toto mléko obsahuje jednak vysoké množství β-karotenu poskytující sýrům po uzrání výraznou slámově žlutou až zlato-krémovou barvu, zelená pastva s charakteristickou přímořskou květenou ale také ovlivňuje zastoupení mastných kyselin s nízkým bodem tání v mléčném tuku, který dotváří charakteristickou chuť sýra. Polotvrdý sýr se formuje do tvaru bochníků, které se dvakrát solí - poprvé v solné lázni a podruhé na sucho při ošetřování v průběhu 9-12měsíčního zrání. Sýr má velmi příjemnou charakteristicky pikantní chuť.

V Irsku se samozřejmě vyrábí celá řada sýrů známých z jiných zemí - ať už to jsou již zmíněné cheddary, modré sýry, sýry camembertského typu či tvrdé sýry švýcarského typu. Podobně jako anglické čedary se i Irish Cheddar prodává úspěšně po celém světě a pro své atraktivní obchodní balení je velmi populární mezi obchodníky, oblíbený je ale také ve velmi vyzrálé variantě nazývané Irish Vintage Cheddar. Opravdovou irskou chuťovkou je také sýr s omývanou kůrou Ardrahan, vyráběný z kravského mléka. Na řezu má sýr řadu malých sýrových oček a jeho chuť je příjemně svěží a máslová.

Průmyslová výroba čedaru - čedarizování

Co říci na závěr? Britové a Irové sice nejsou tak známými sýraři, jakými jsou Holanďané, Francouzi či horalé z Alp. Mlékařina tu nedoznala takového věhlasu, jako tomu je zejména v západní Evropě, už proto, že obě země jsou poměrně malé, a také proto, že ostrovní proměnlivé počasí není až tolik příznivé pro chov dobytka. Přesto je třeba ocenit, že to, co tyto země světu v sýrech nabízejí, stojí skutečně za to a že se v mnoha případech jedná o pravé gurmánské skvosty. Škoda jenom, že nejsou tyto výrobky na našem trhu až tolik rozšířené a připustíme-li i určité dopady Brexitu, tak se v tomto směru situace do budoucna zřejmě příliš nezlepší. Nicméně, budete-li mít příležitost se se sýry z Velké Británie či z Irska setkat, neváhejte si je zakoupit a určitě je ochutnejte. Dobře vyzrálý čedar, modrý Stilton nebo oku na první pohled lahodící Sage Derby či Wensleydale s ovocem vás nikdy nezklamou a znovu a znovu se k nim budete rádi vracet.

Takže, enjoy your British cheese taste!

Převzato z Potravinářské revue.


Ing. JIŘÍ KOPÁČEK, CSc.
01. 05. 2018, Českomoravský svaz mlékárenský
Novinky
Německo
Německo
21. 05. 2018: Celá novinka

Francie
Francie
16. 05. 2018: Celá novinka

Jižní Afrika
Jižní Afrika
11. 05. 2018: Celá novinka

Brazílie
Brazílie
06. 05. 2018: Celá novinka

Velká Británie
Velká Británie
01. 05. 2018: Celá novinka

Německo
Německo
27. 04. 2018: Celá novinka

Laktos collection - Cheese labels - All rights reservedONCZ.NET Copyright © Laktos Praha, spol. s.r.o. & Ladislav Likler. CMS phpRS. Webdesign by PENAweb. optimalizace PageRank.cz