Můj více než přítel, pan Ladislav Likler

26. 02. 2019 - Právě v momentě, když jsem počátkem listopadu ulehnul v pražské Nemocnici Královské Vinohrady na lůžko, abych podstoupil operaci kyčle, zazvonil mi telefon, ze kterého jsem se dozvěděl o nenadálém úmrtí mého skvělého kamaráda, pana Ladislava Liklera. Už mě téměř vezli na operační sál a já měl docela strach z operace, a do toho tato bolestivá a smutná zpráva ...

"Jak je to možné", ptal jsem se sama sebe, "vždyť jsme spolu před několika dny ještě mluvili". Věděl jsem sice, že Láďa leží v nemocnici, a ještě jsme se spolu před týdnem bavili o tom, koho vlastně z nemocnice pustí domů dříve. To jsem však ale ještě vůbec netušil, že by byl zdravotní stav Ládi natolik vážný a že krutá nemoc, která ho v posledních letech trápila, bude ještě silnější, nežli byl vždy tento optimistický a vitální člověk. Zpráva o jeho odchodu byla pro mě stejně tak velikou ránou, jako bych sám ztratil někoho z mé vlastní rodiny. Ano, je to tak, a moc to bolí. Láďa byl pro mě vždycky více než přítel a byl členem té "mé mlékařské rodiny".

Poznali jsme se spolu před mnoha lety, tuším že při pořádání jedné z prvních oslav Světového dne mléka. Velmi brzy jsme se spřátelili, protože nás oba spojovala stejná láska - a to láska k sýrům. Sýrařské vědomosti Ládi byly neskutečně široké, a k tomu za ním stála ta obrovská sbírka sýrových etiket, kterou Láďa za celý svůj život nashromáždil a která se postupně stala největší sbírkou sýrových etiket na světě. Rád jsem Láďu poslouchal, když o sýrech zasvěceně, a především fundovaně vyprávěl, těšil jsem se později na výstavy, které již pod hlavičkou společnosti Laktos a. s., která převzala do správy jeho cennou sbírku, pořádal, a byl jsem hrdý na to, že mým blízkým kamarádem je jeden z mála "Rytířů z řádu Camembertů", kteří na této planetě žijí. Toto uznání získal Ladislav Likler v sýrařské zemi Francii už před mnoha lety. Vždy se mi moc líbila jeho sbírka etiket, která mě inspirovala a byla pro mě a stále zůstává nevyčerpatelným zdrojem informací o vývoji sýrařství, technologií, marketingu a reprografie, a velice rád a často jsem kopíroval některé z etiket jako ilustrační obrázky pro mé články. Věděl jsem, že kdybych snad chtěl také jako sběratel etiket začít (a měl jsem doma hodně zajímavých exemplářů, které ani Láďa nejdříve ve sbírce neměl), že už ho nemůžu nikdy dohonit, a tak jsem, a rád, všechny mé skvosty Láďovi daroval a pro příště se stal jakýmsi "sběratelem etiket pro skutečného sběratele". A jak jsem jezdil po světě, sháněl jsem vždy a znova nové přírůstky, které obohatí Láďovu a později již onu "laktosáckou" sbírku. Zrovna týden před jeho náhlým úmrtím jsem mu po návratu ze Spojených arabských emirátů telefonoval ještě do nemocnice a informoval ho, co mu právě z Dubaje nového vezu. Tyto etikety už ode mě ale Láďa neuvidí ...

Další věc, pro kterou jsem si Ládi vždycky velice vážil, byla jím založená tradice oslav Světového dne mléka, a hlavně jeho skvělá propagace mlékařství, kterou po celý svůj život Ladislav Likler uskutečňoval. Vzpomínám si na naše společná vysílání v Rádiu Frekvence 1 i v dalších rádiích, vzpomínám si na naše společné články, které jsme spolu vytvořili, vzpomínám si na ochutnávkové sýrové party, když někdo z okruhu společných přátel přivezl ze zahraničí sýrové pochoutky. A ještě musím vyzdvihnout tu největší zásluhu, která Láďovi patří, a sice jeho klíčovou roli při vytvoření a vydání dvou dílů publikace "Historie mlékárenství v Čechách a na Moravě", 1. a 2. díl. Roli pořadatele oslav Světového dne mléka jsem od Ládi po několika letech velice rád převzal, a i když jsem částečně změnil původní scénář této akce, přesto ten hlavní myšlenkový základ v něm zůstává z "Láďovy tvůrčí dílny".

Ladislav Likler byl dobrým člověkem, skromným, velmi pracovitým a byl opravdovým a doslova zaníceným mlékařem a sýrařem. Mně navěky odešel můj více než kamarád a naše česká mlékařská komunita v něm ztrácí další významnou osobnost, která se výrazným písmem zapsala do její historie. Važme si proto vždy práce tohoto významného člověka. Buď čest jeho památce.

Ing. Jiří Kopáček, CSc., Českomoravský svaz mlékárenský

Přijde dnes pan Likler?

Tuto otázku jsme si na Laktosu kladli mnohokrát s panem Gudevem a paní sekretářkou. Velice rádi jsme ho navštěvovali společně nebo sami za sebe v našem suterénním "muzeu". Staral se naší společnosti o sbírku sýrových etiket Laktos collection, která se hlavně jeho zásluhou stala největší sbírkou na světě a dostala by se svým počtem do Guinnessovy knihy rekordů. Shromažďuje etikety opravdu z celého světa, má plno rarit a historických a významných skvostů.

Pan Likler byl známý odborník v oblasti sýrařství. Jeho znalosti a kvality byly obrovské. To jsou ale skutečnosti, které jsou všeobecně známy. Zavzpomínali bychom na pana Liklera ale spíše z pohledu jeho morálních kvalit, lidskosti a mého pocitu.

Znali jsme pana Liklera více než dvacet let. Za tu dobu jsme si, alespoň si to myslíme, vytvořili velice přátelský vztah. Rádi jsme za ním chodili si pouze popovídat. Měli jsme velice shodné názory na politické dění, na Laktos, situaci na sýrařském trhu apod. Hodnotili jsme sýry, které jsme dovezli ze zahraničí nebo je pan Likler dostal. Degustovali jsme a vyhodnocovali. Jeho zkušenosti a široký rozhled byl pro nás vždy zajímavý a poučný. Velice rádi jsme si procházeli sbírku a poslouchali někdy i obdivuhodné historky o získávání etiket, o jejich historii, ale i o sýrárnách u nás a ve světě. Mnohdy jsme se nechali poučit i o výrobě netradičních sýrů, o tradicích v jednotlivých zemích a o získaných chutích. Jeho přehled o sbírce, která čítá etiket statisíce, byl obdivuhodný.

Měli jsme ho rádi pro jeho otevřenost, upřímnost a pro výše uvedené lidství. Ve svých debatách jsme narazili i na nemoci, které hlavně v poslední době pana Liklera sužovali, ale i na rodinu a vnitřní pocity. Byl to Člověk s velkým Č a to není klišé. Mohli a velice rádi jsme za ním chodili s obyčejnými i pracovními radostmi, ale i si trochu postěžovat. Vždy předával své názory a rady s upřímností, humorem a jeho přívětivou lehkostí.

Vždy to byl rozhovor přátelský a velice milý. Dnes už víme, že pan Likler nepřijde. Je nám to velice líto, a i když jsme ty jeho poslední dny prožívali s ním a tušili jsme výsledek, ta zpráva o jeho skonu byla zdrcující. Dnes už opravdu víme, že pan Likler nepřijde. Bude nám velice chybět. Takoví lidé odcházet nemají.

Ať ho sýrařské nebe přijme s otevřenou náručí.

Ing. Petr Morava, CSc., ředitel společnosti Laktos a. s.
Ing. Todor Gudev, CSc., předseda představenstva

Odešel nám Rytíř České chuti Láďa Likler

6. listopadu 2018 po obětavém boji s nemocí zemřel Ladislav Likler. V květnu mu bylo 75 a za svůj život dokázal tolik věcí, které mu mohou jeho soukmenovci mlékaři jen závidět a s obdivem k jeho životu a počinům vzhlížet. S Láďou jsme byli spolužáci na mlékařské průmyslovce v Kroměříži, když on byl už pan "čtvrťák" a já bažant v 1. A. Žili jsme pospolně i na internátě. Láďa vášnivě fotografoval a od svých soukmenovců se už tenkrát odlišoval tím, že si nehrál na mazáka a frajera, ale nás vykulené klučiny obdarovával upřímným kamarádským postojem. Začínal sbírat sýrové etikety, které jej okouzlily a přivedly ke světovému primátu.

Duší byl vždycky Jihočech a "madeťák" z Veselí nad Lužnicí, a to bylo zjevné a známé už tehdy. Vyjmenovávat jeho význam pro české mlékárenství by byl dlouhý příběh. Všichni jej známe.

Podtrhnu jen jeho rytířství, které získal třikrát. Jednou ve Francii - Rytíř řádu Camembert, podruhé u nás Rytíř České chuti 2017 v soutěži Česká chuťovka a potřetí Rytíř povahou a lidstvím, které v sobě měl. S Láďou odešel kus historie českého mlékařství. A můj kamarád a prima chlap. Památka na něj je v nás, ale i v řadě publikací, a především v celé jeho unikátní sbírce sýrových etiket.

Ing. František Kruntorád, CSc.