26. 02. 2019 - Právě v momentě, když jsem počátkem
listopadu ulehnul v pražské Nemocnici Královské
Vinohrady na lůžko, abych podstoupil
operaci kyčle, zazvonil mi telefon, ze kterého
jsem se dozvěděl o nenadálém úmrtí mého
skvělého kamaráda, pana Ladislava Liklera.
Už mě téměř vezli na operační sál a já měl docela
strach z operace, a do toho tato bolestivá
a smutná zpráva ...
"Jak je to možné", ptal jsem se sama sebe,
"vždyť jsme spolu před několika dny ještě
mluvili". Věděl jsem sice, že Láďa leží v nemocnici,
a ještě jsme se spolu před týdnem
bavili o tom, koho vlastně z nemocnice pustí
domů dříve. To jsem však ale ještě vůbec netušil,
že by byl zdravotní stav Ládi natolik vážný
a že krutá nemoc, která ho v posledních letech
trápila, bude ještě silnější, nežli byl vždy tento
optimistický a vitální člověk. Zpráva o jeho
odchodu byla pro mě stejně tak velikou ránou,
jako bych sám ztratil někoho z mé vlastní rodiny.
Ano, je to tak, a moc to bolí. Láďa byl
pro mě vždycky více než přítel a byl členem
té "mé mlékařské rodiny".
Poznali jsme se spolu před mnoha lety, tuším
že při pořádání jedné z prvních oslav Světového
dne mléka. Velmi brzy jsme se spřátelili,
protože nás oba spojovala stejná láska - a to
láska k sýrům. Sýrařské vědomosti Ládi byly
neskutečně široké, a k tomu za ním stála ta
obrovská sbírka sýrových etiket, kterou Láďa
za celý svůj život nashromáždil a která se
postupně stala největší sbírkou sýrových etiket
na světě. Rád jsem Láďu poslouchal, když
o sýrech zasvěceně, a především fundovaně
vyprávěl, těšil jsem se později na výstavy, které
již pod hlavičkou společnosti Laktos a. s.,
která převzala do správy jeho cennou sbírku,
pořádal, a byl jsem hrdý na to, že mým blízkým
kamarádem je jeden z mála "Rytířů z řádu
Camembertů", kteří na této planetě žijí.
Toto uznání získal Ladislav Likler v sýrařské
zemi Francii už před mnoha lety.
Vždy se mi moc líbila jeho sbírka etiket,
která mě inspirovala a byla pro mě a stále
zůstává nevyčerpatelným zdrojem informací
o vývoji sýrařství, technologií, marketingu
a reprografie, a velice rád a často jsem kopíroval
některé z etiket jako ilustrační obrázky
pro mé články. Věděl jsem, že kdybych snad
chtěl také jako sběratel etiket začít (a měl jsem
doma hodně zajímavých exemplářů, které ani
Láďa nejdříve ve sbírce neměl), že už ho nemůžu
nikdy dohonit, a tak jsem, a rád, všechny
mé skvosty Láďovi daroval a pro příště se
stal jakýmsi "sběratelem etiket pro skutečného
sběratele". A jak jsem jezdil po světě, sháněl
jsem vždy a znova nové přírůstky, které obohatí
Láďovu a později již onu "laktosáckou"
sbírku. Zrovna týden před jeho náhlým úmrtím
jsem mu po návratu ze Spojených arabských
emirátů telefonoval ještě do nemocnice
a informoval ho, co mu právě z Dubaje nového
vezu. Tyto etikety už ode mě ale Láďa
neuvidí ...
Další věc, pro kterou jsem si Ládi vždycky
velice vážil, byla jím založená tradice oslav
Světového dne mléka, a hlavně jeho skvělá
propagace mlékařství, kterou po celý svůj život
Ladislav Likler uskutečňoval. Vzpomínám
si na naše společná vysílání v Rádiu Frekvence
1 i v dalších rádiích, vzpomínám si na naše
společné články, které jsme spolu vytvořili,
vzpomínám si na ochutnávkové sýrové party,
když někdo z okruhu společných přátel přivezl
ze zahraničí sýrové pochoutky. A ještě musím
vyzdvihnout tu největší zásluhu, která Láďovi
patří, a sice jeho klíčovou roli při vytvoření
a vydání dvou dílů publikace "Historie mlékárenství
v Čechách a na Moravě", 1. a 2. díl.
Roli pořadatele oslav Světového dne mléka
jsem od Ládi po několika letech velice rád
převzal, a i když jsem částečně změnil původní
scénář této akce, přesto ten hlavní myšlenkový
základ v něm zůstává z "Láďovy tvůrčí
dílny".
Ladislav Likler byl dobrým člověkem,
skromným, velmi pracovitým a byl opravdovým
a doslova zaníceným mlékařem a sýrařem.
Mně navěky odešel můj více než kamarád
a naše česká mlékařská komunita v něm ztrácí
další významnou osobnost, která se výrazným
písmem zapsala do její historie. Važme si
proto vždy práce tohoto významného člověka.
Buď čest jeho památce.
Ing. Jiří Kopáček, CSc.,
Českomoravský svaz mlékárenský
Přijde dnes pan Likler?
Tuto otázku jsme si na Laktosu kladli mnohokrát
s panem Gudevem a paní sekretářkou.
Velice rádi jsme ho navštěvovali společně nebo
sami za sebe v našem suterénním "muzeu".
Staral se naší společnosti o sbírku sýrových
etiket Laktos collection, která se hlavně jeho
zásluhou stala největší sbírkou na světě
a dostala by se svým počtem do Guinnessovy
knihy rekordů. Shromažďuje etikety opravdu
z celého světa, má plno rarit a historických
a významných skvostů.
Pan Likler byl známý odborník v oblasti sýrařství.
Jeho znalosti a kvality byly obrovské.
To jsou ale skutečnosti, které jsou všeobecně
známy. Zavzpomínali bychom na pana Liklera
ale spíše z pohledu jeho morálních kvalit,
lidskosti a mého pocitu.
Znali jsme pana Liklera více než dvacet
let. Za tu dobu jsme si, alespoň si to myslíme,
vytvořili velice přátelský vztah. Rádi jsme za
ním chodili si pouze popovídat. Měli jsme velice
shodné názory na politické dění, na Laktos,
situaci na sýrařském trhu apod. Hodnotili
jsme sýry, které jsme dovezli ze zahraničí nebo
je pan Likler dostal. Degustovali jsme a vyhodnocovali.
Jeho zkušenosti a široký rozhled
byl pro nás vždy zajímavý a poučný. Velice
rádi jsme si procházeli sbírku a poslouchali
někdy i obdivuhodné historky o získávání etiket,
o jejich historii, ale i o sýrárnách u nás
a ve světě. Mnohdy jsme se nechali poučit
i o výrobě netradičních sýrů, o tradicích v jednotlivých
zemích a o získaných chutích. Jeho
přehled o sbírce, která čítá etiket statisíce, byl
obdivuhodný.
Měli jsme ho rádi pro jeho otevřenost,
upřímnost a pro výše uvedené lidství. Ve
svých debatách jsme narazili i na nemoci,
které hlavně v poslední době pana Liklera
sužovali, ale i na rodinu a vnitřní pocity. Byl
to Člověk s velkým Č a to není klišé. Mohli
a velice rádi jsme za ním chodili s obyčejnými
i pracovními radostmi, ale i si trochu postěžovat.
Vždy předával své názory a rady s upřímností,
humorem a jeho přívětivou lehkostí.
Vždy to byl rozhovor přátelský a velice milý.
Dnes už víme, že pan Likler nepřijde. Je
nám to velice líto, a i když jsme ty jeho poslední
dny prožívali s ním a tušili jsme výsledek,
ta zpráva o jeho skonu byla zdrcující.
Dnes už opravdu víme, že pan Likler nepřijde.
Bude nám velice chybět. Takoví lidé odcházet
nemají.
Ať ho sýrařské nebe přijme s otevřenou náručí.
Ing. Petr Morava, CSc., ředitel společnosti Laktos a. s.
Ing. Todor Gudev, CSc., předseda představenstva
Odešel nám Rytíř České chuti Láďa Likler
6. listopadu 2018 po obětavém boji s nemocí
zemřel Ladislav Likler. V květnu mu
bylo 75 a za svůj život dokázal tolik věcí,
které mu mohou jeho soukmenovci mlékaři
jen závidět a s obdivem k jeho životu a počinům
vzhlížet. S Láďou jsme byli spolužáci
na mlékařské průmyslovce v Kroměříži, když
on byl už pan "čtvrťák" a já bažant v 1. A.
Žili jsme pospolně i na internátě. Láďa vášnivě
fotografoval a od svých soukmenovců
se už tenkrát odlišoval tím, že si nehrál na
mazáka a frajera, ale nás vykulené klučiny
obdarovával upřímným kamarádským postojem.
Začínal sbírat sýrové etikety, které
jej okouzlily a přivedly ke světovému primátu.
Duší byl vždycky Jihočech a "madeťák"
z Veselí nad Lužnicí, a to bylo zjevné
a známé už tehdy. Vyjmenovávat jeho význam
pro české mlékárenství by byl dlouhý
příběh. Všichni jej známe.
Podtrhnu jen
jeho rytířství, které získal třikrát. Jednou ve
Francii - Rytíř řádu Camembert, podruhé
u nás Rytíř České chuti 2017 v soutěži Česká
chuťovka a potřetí Rytíř povahou a lidstvím,
které v sobě měl. S Láďou odešel kus historie
českého mlékařství. A můj kamarád
a prima chlap. Památka na něj je v nás, ale
i v řadě publikací, a především v celé jeho
unikátní sbírce sýrových etiket.
Ing. František Kruntorád, CSc.