Patnáct let soutěže o nejlepší mlékárenský výrobek

Soutěže o nejlepší mlékárenské výrobky provázejí průmyslové mlékárenství celá desetiletí. Utkávají se v nich jednotliví výrobci s cílem získat nějakou prestižní cenu a pak s ní přesvědčit zákazníka o volbě právě pro svůj produkt, který byl oceněn a je tudíž, alespoň z tohoto pohledu, nejlepší. Někde se soutěží ve všech produktových kategoriích, jindy například jenom v některých, přičemž zejména sýry jsou komoditou, pro kterou se pořádá soutěží asi nejvíce. Někde se konají národní soutěže, jinde jenom regionální, ale v mnoha zemích organizují také mezinárodní soutěže, a umožňují tak, aby v nich soupeřily výrobky "bez hranic".

V mé mlékárenské praxi jsem měl možnost poznat více takovýchto soutěží v zahraničí, například soutěže na Slovensku, kam jsem sám dříve jako ředitel mlékárny přihlašoval i naše české produkty. V Austrálii jsem se účastnil hodnocení a vyhlašování "Australian Dairy Awards", což pro mě tehdy bylo velice poučné, právě odsud jsem si odnesl mnoho námětů. V Rakousku jsem byl při hodnocení mezinárodní soutěže Käsiade a stejně tak jsem byl jedním z porotců sýrařské soutěže u příležitosti agrárního veletrhu Salon International de l'Agriculture.

Soutěže mlékařů mají samozřejmě svoji tradici i u nás. Již v prvopočátcích českého mlékárenství, v období mezi světovými válkami, byly prémiovány nejlepší produkty roku - sýry, máslo, jogurty. Nakonec i u nás jsme se však uchýlili pouze k soutěžím sýrařů. Tuto zaběhnutou praxi ale právě před patnácti lety změnil zakladatel novodobé české soutěže o "Mlékárenský výrobek roku" pan Ladislav Likler, který jí obohatil program každoročních květnových oslav Světového dne mléka. Nová soutěžní pravidla byla jasná: přihlásit bylo možné pouze zcela nové výrobky uvedené na trh od předchozího roku, a samozřejmě to musely být výrobky výlučně z české provenience. Soutěž výrobce zaujala a hned v prvním roce 2003 se o ceny utkalo 39 mlékárenských novinek. V následujícím roce stoupl počet již na 52 a v desátém, jubilejním roce dosáhl počet přihlášek zatím rekordních 70 výrobků. Pan Likler organizoval tuto soutěž do roku 2008, kdy mi předal pomyslnou organizátorskou "štafetu", a já jsem se začal z pověření představenstva mlékárenského svazu zamýšlet nad tím, jak bych soutěž inovoval a jak bych do ní vnesl některé nové prvky, které se mi líbily zejména v zahraničních soutěžích. Má první myšlenka spočívala v tom, udělat ze soutěže a celé oslavy Dne mléka skutečný svátek mlékařů. Proto jsem "svůj" první ročník přenesl do skutečně "svátečního" prostředí, a sice do Tereziánského sálu Břevnovského kláštera v Praze, které umocňovalo slavnostní okamžik pro vyhlašování vítězů. A hned napoprvé se tato změna zalíbila natolik, že jsme se na Břevnov vrátili již několikrát, naposledy letos.

S dalšími roky soutěže jsem zaznamenával, že rekordní počty přihlášených produktů se spíše snižují, což souviselo zejména se skutečností, že v naší malé zemi s postupně menším počtem mlékáren nevzniká ročně až tolik novinek, které by mohly vytvořit soutěžní kategorie. Proto jsme od roku 2012 začali hodnotit výrobkové kategorie s možnou účastí všech výrobků, aniž by se muselo jednat o novinky. Pro novinky jsme však vytvořili po vzoru Německa dvě další prémiové kategorie, a to "Novinka roku v mléčné řadě" (konzumní mléka, másla, jogurty, dezerty) a "Novinka roku v sýrové řadě" (sýry a tvarohy). Takto získaly některé výrobky možnost "bodovat" současně i ve více kategoriích, a to jak ve vlastní výrobkové skupině, tak v novinkách a do třetice ještě v soutěži hodnocené novináři a distributory. Toto pravidlo platí doposud a je hojně výrobci využíváno, i když je potřeba poznamenat, že většina výrobců přichází i nadále do soutěže zejména s novinkami, které v průměru tvoří asi dvě třetiny přihlášených výrobků.

A jak soutěž po dobu patnácti let probíhala?

Za hodnocených 15 let soutěží prošlo 765 výrobků a nejvíce zúčastněných mlékáren bylo v roce 2010 - celkem 24, což bylo z celkového počtu 35 mlékáren v republice poměrně slušné číslo. Mezi přihlašovateli jsou tací, kteří účast nevynechávají od prvopočátku, ale jsou zde mlékárny, které přijdou "zazářit" a pak si dají rok či více zase pauzu. Každý rok však soutěž potvrzuje, že se české mlékárenství nemusí vůbec za nic stydět a že u nás představuje moderní, konkurenceschopný a hlavně stále se rozvíjející a perspektivní potravinářský obor.

Co říkají o soutěži někteří její aktéři

Ladislav Likler

- zakladatel novodobé soutěže o "Mlékárenský výrobek roku"

"Přátelské setkávání mlékárenských odborníků a zemědělců v rámci Dne mléka proběhlo poprvé v roce 1993. Postupem času se zájem o účast na akci zvyšoval a hledal jsem náplň, která by přiblížila sortiment mlékárenské výroby a její kvalitu. Záměr získal podporu předsedy ČMSM pana Michala Němce, promysleli jsme podmínky a pravidla, která platí zhruba dodnes, navrhl jsem logo, které platí dodnes, a pravidelné každoroční hodnocení Mlékárenského výrobku roku mohlo začít. Odborné hodnocení garantoval doc. Ladislav Čurda z Vysoké školy chemicko- -technologické prostřednictvím odborných komisí složených z nezávislých odborníků. Hodnocení výrobků roku převzalo i několik svazů v potravinářské oblasti. Celá tato akce měla ambici stát se prestižní záležitostí a také ji využila. Organizaci Mlékárenského výrobku roku převzal v roce 2009 ČMSM a Ing. Jiří Kopáček dal akci úroveň a publicitu. Snad toto hodnocení výrobků přispělo také k soutěživosti mezi výrobci v sortimentu a kvalitě."

Ing. Václav Bárta, MILCOM servis a. s.

- dlouholetý člen a předseda odborných hodnotitelských komisí

"Mé dlouholeté zkušenosti se soutěží 'Mlékárenský výrobek roku' jsou jen pozitivní. Vnímám tuto akci nejen jako prestižní záležitost pro české mlékárenské výrobce zúčastněné v soutěži, ale i dobrou prezentaci aktivity celého našeho oboru. Vždyť každý rok se tu objeví kolem 50 mlékárenských výrobků s významným podílem výrobků úplně nových. Samotná soutěž byla z mého pohledu vždy velmi objektivní, zejména nezávislostí, odborností porotců a také jejich snahou se vždy dohodnout, pokud se hodnocení paralelních komisí lišilo od stanovených rozdílů. Zajímavé je také vždy porovnání s hodnocením mediálních pracovníků. Organizátorům, tedy dříve panu Ladislavu Liklerovi a dnes Jirkovi Kopáčkovi, se dařilo a daří nadále dobře utajit výsledky celého hodnocení až do jejich slavnostního vyhlášení v rámci Dne mléka, takže i pro mě jako člena poroty je konečný vítěz někdy překvapením, jindy je můj odhad docela přesný. Celá akce včetně slavnostního vyhlášení výsledků v reprezentativním prostředí Břevnovského kláštera, kam se Den mléka po dvou letech opět letos vrátil, je jistě pro pořadatele velmi náročná a zasluhují určitě velké uznání. Hlavní odměnou jim i nám všem ale může být především skvělá propagace mléka a mléčných výrobků, takových akcí už bohužel náš mlékárenský obor nemá mnoho. Proto se už teď těším na další ročník 2018."

Roberto Brazzale, Brazzale Moravia a. s.

- prezident společnosti Brazzale Moravia, která získala v letošní soutěži za výrobek Cri Cri cenu za absolutní vítězství

"Mlékárenský výrobek roku je prestižní soutěž, která nám umožňuje porovnávat naše výrobky s výrobky naší konkurence na základě posudku poroty složené z odborníků. Je pro nás dalším podnětem pro to, abychom se snažili stále zlepšovat a vyvíjet nové výrobky vysoké kvality, protože kvalita je pro nás zásadní. Navíc je úspěch v této soutěži důležitým marketingovým nástrojem, který nám pomáhá lépe komunikovat vysokou kvalitu našich výrobků zejména přímo v našich obchodech, ale nejen tam. Věřím, že soutěž jako taková pomáhá také propagovat konzumaci mléčných výrobků v české populaci obecně."

A co říci na závěr?

Soutěž o titul "Mlékárenský výrobek roku" nepochybně svůj význam má a já si osobně myslím, že je to význam skutečně veliký. Někdy mi je líto, že se někteří výrobci do soutěže nepřihlásí, jednoduše proto, že v minulém roce jejich výrobky neuspěly. A to je škoda. I zde jako v jakémkoliv jiném "sportovním klání" platí, že "není důležité vyhrát, ale zúčastnit se" a koneckonců z průměrných padesáti ročně přihlášených výrobků prostě nemůže být padesát vítězů. To prostě nejde. Osobně jsem přesvědčen, že odborné hodnocení v této soutěži je maximálně objektivní a spravedlivé, vždyť o vítězích rozhodují vždy dvě zcela nezávislé hodnotitelské poroty, nad kterými dohlíží ještě třetí departážní komise v případě, kdyby povolené rozdíly mezi skupinami porotců přesáhly povolenou mez. To se však stává maximálně u 1-2 výrobků ročně. A pak musím z vlastní zkušenosti potvrdit, že rozdíly mezi výrobky jsou někdy tak minimální, že vítěz získá své prvenství i s určitým podílem štěstí a od výrobku na pozici "bramborové medaile" ho dělí třeba jen několik málo bodů. Pravdou opravdu je, že v soutěži byly vždy jen ty nejlepší "skvosty" našich mlékařů a já jsem byl pyšný, jak skvělé mlékaře u nás máme.

To, co však ne vždy dobře umíme, je sdělit tato pozitiva spotřebitelům a přesvědčit je právě o tom, aby při nákupu zvolili "českou volbu". Mám upřímnou radost, když vítězové využívají svých ocenění a informují o nich spotřebitele. Například loňský absolutní vítěz soutěže, plísňový sýr Olmín z Olma, a. s., byl v tomto případě tím nejlepším vzorem. Nejenom, že získal jedno z nejvyšších bodových ohodnocení v soutěži vůbec (98,8 bodu z celkových 100 možných), ale logo Mlékárenského výrobku se záhy objevilo na obalech a v reklamních upoutávkách, v hlavních vysílacích časech, a v televizi jsem slyšel a viděl komunikovat tento úspěch divákům skoro dnes a denně. A takto by to mělo být, aby se právě tyto pozitivní informace dostávaly lidem do povědomí. Podobně své úspěchy komunikuje i společnost Brazzale Moravia a. s., která v minulých letech posbírala v soutěži již také nejedno ocenění a letos se jejich unikátní sýrový snack Cri Cri stal absolutním vítězem. Úspěšní v podobné komunikaci spotřebitelům jsou také Polabské mlékárny a. s. a Choceňská mlékárna s. r. o., ale u některých vítězů není takovýto postup vždycky pravidlem.

Soutěž o "Mlékárenský výrobek roku" tedy v České republice žije a do budoucna se jistě bude i nadále pozitivně vyvíjet. Je to jakási "výkladní skříň" našeho mlékárenství a za její naplňování je potřeba našim mlékařům upřímně poděkovat. Chci věřit, že se do budoucna tyto udělované ceny stanou i jakousi prestižní nálepkou v očích spotřebitelské veřejnosti a že i tato aktivita bude přispívat nejenom ke zvyšování domácí spotřeby mléka a mléčných výrobků, ale rovněž k dalšímu rozvoji našeho mlékárenství.

Převzato z Potravinářské revue.