V dalším díle nekonečného seriálu "Putování za sýry"
bych se chtěl dotknout problematiky afinování sýrů.
O afinačních technikách jsem vám sice již několikrát
vyprávěl, např. v dílech "Hesenské putování za sýry" nebo
"Na návštěvě u 'sýrových machrů' v Dolním Rakousku"
nebo i v jiných článcích z dřívějších vydání Potravinářské
Revue, tentokrát bych však chtěl blíže objasnit smysl těchto
metod a na několika konkrétních příkladech představit
další zajímavé sýrové výrobky z této "skupiny". Poté, co
jsem byl přijat do vzácného klubu "Společenství mezinárodních
sýrařů - Bratrství Svatého Uguzona", jsem totiž poznal
několik významných lidí, kteří se afinováním sýrů zabývají,
a postupně získal možnost některé z nich navštívit.
Ale začněme od začátku a řekněme si, co se rozumí pod
pojmem afinace sýrů.
Affi nage neboli afinace je francouzský výraz označující
jak zrání, tak konzervaci sýrů. Jedná se vlastně o technologický
krok, který má za cíl prohloubit, nebo chcete-li zvýraznit chuť
konečného výrobku. Řada metod zrání a provětrávání sýra se
používá po tisíciletí. V minulosti samozřejmě nebyly jako dnes
součástí sýráren moderní, klimatizované zrací sklepy, sýry
prostě zrály a byly uchovávány, jak se dalo - v různých skalních
štolách, kamenných sklepích klášterů, zámků, v ležáckých
sklepích bývalých pivovarů, ale mnohdy často i velmi
primitivně, jednoduše někde v chladu, ale například také
v sudech či po zabalení do nějakého vhodného přírodního
materiálu. Dnes je však afinace sýrů vnímána v daleko širším
kontextu a znamená zejména další vylepšování a zdokonalování
sýrů.
Afinér je tedy člověk, který ovládá afinační techniky
a využívá je s cílem zdokonalit nejenom vnější vzhled sýra,
ale zejména pak "dotvořit" chuť a vůni. Toto "vylepšování"
neznamená už jenom pouhé zrání sýra. Tím, že jsou k sýrům,
mnohdy již zcela vyzrálým, dodávány další různé přírodní
přísady nebo jsou jimi sýry pouze dekorovány, mění zčásti
nebo i zcela původní charakter sýra. Používání dalších přísad
dodává sýrům obvykle navíc jedinečný chuťový profi l.
Od doby, co existují
sýry, existují problémy s jejich
uchováváním. Proto se
v minulosti hledaly postupy,
jak udržet jejich kvalitu a jak
sýry lépe "zakonzervovat".
Často se k tomu využívalo
balení do různých listů stromů
či bylin nebo se sýry ukládaly
do sena, obalovaly v matolinách
(což jsou pevné zbytkové
části odpadající po vylisování
vína či ovoce, jako jsou třapiny, stopky či slupky). K "balení"
nebo spíše ke konzervaci a uskladnění sýrů se rovněž využíval
včelí vosk, ale také posyp různými druhy koření. Všechny
tyto operace svým způsobem poukazují na určité kulturní
a řemeslné tradice využívané při skladování sýrů v minulosti.
afinér sýrů, který se dnes k těmto technikám vrací, musí být
dobře obeznámen s těmito postupy, musí znát, jaká přísada
se nejlépe s chutí sýra snoubí, a především jak dokáže ovlivnit
výsledný buket sýra. Produkt tím najednou získává zcela
novou přidanou hodnotu a mění se v dokonalou specialitu.
Prvořadou snahou afinéra je docílit toho, aby byl
výsledný produkt lepší, zcela jedinečný a odlišný od sýra, který
zrál v běžném prostředí sýrařského sklepa. V "dílnách" afi-
nérů tak vznikají často opravdové mistrovské produkty, u kterých
jsou zdůrazněny jejich senzorické vlastnosti a samotný
vzhled a u kterých jejich tvůrce coby důmyslný designér experimentoval
s odvážnými myšlenkami při zcela vědomé inovaci
produktu.
V převážné většině případů se afinování sýrů věnují
malé společnosti, které řemeslným způsobem a vysokým
podílem ruční práce vytvářejí nový produkt. Takovýmto
příkladem může být sýr nazvaný Castanea, který na trh
uvádí italská společnost DEGUST. Měkký kozí sýr z Jižního
Tyrolska, zjemněný již při výrobě vyuzeným pepřem,
se po krátkém prozrání zabalí do kaštanového listu a ten
se zafixuje převázáním lýkem. V něm sýr ještě několik
dnů dozrává. Jedinečná chuť konečného produktu je
jemná, lehce mléčně nakyslá, s charakteristickým podtónem
suroviny, tedy kozího mléka, ale navíc buketem
čerstvě posečené trávy, který sýru propůjčuje použitý list
kaštanovníku.
Naproti tomu je příkladem průmyslově vyrobeného afi-
novaného sýra pak určitě Ländle Weinkäse, výrobek rakouské
společnosti Vorarlberg Milch e.G. Vyrábí se z alpského mléka
oblasti Vorarlbergu tradiční technologií horských sýrů. V průběhu
4-5měsíčního zrání v prostředí přírodního sklepa je sýr
nejméně 2x týdně ošetřován výrazným červeným vínem poskytujícím
tomuto tvrdému
sýru tmavě červenočernou
přírodní kůrku, a zejména
charakteristický buket. Sýr
získal již osmkrát nejvyšší
rakouskou cenu "Käsekaiser"
(= Sýrový císař),
a v letech 2014 a 2015 byl
vyhodnocen ve své kategorii
dokonce jako nejlepší
na světových přehlídkách
sýrů v americkém Wisconsinu.
Poloprůmyslovými afinacemi polotvrdých a tvrdých
sýrů jsou sýry z dílny německé společnosti Käse Wolf. Na
povrch sýrů je nanášena například fíková či malinová hořčice
nebo je sýr prošpikován fíkovou pastou a obložen sušenými
fíky. S těmito výrobky jsme se však již setkali v našem
putování po Hesensku. Ve zmíněné rodinné "manufaktuře"
přesto vznikají pod rukama zkušených a kreativních
sýrařek stovky tun těchto oblíbených německých
specialit.
Pojďme nyní navštívit několik menších sýrařských dílen
v Itálii, ve kterých nápady jejich vlastníků a šikovnost sýrařů
neznají hranic a jejichž výrobky si oblíbili spotřebitelé v několika
evropských zemích.
Návštěva u charismatického
Hansi Baumgartnera
První naší zastávkou
v tomto "putování" bude
jihotyrolská společnost
DEGUST. Jakmile po dálnici
z Rakouska do Itálie
překročíme Brennerský
průsmyk, začneme pozvolna
klesat do malebného
údolí oblasti Alto Adige, nad kterým se již vypínají první
vrcholky vápencových Dolomit. Za slunečných dnů je zdejší
příroda natolik překrásná, že máte chuť se sem přestěhovat.
Vysoké stráně, travnaté a květnaté almy s popásajícím se
dobytkem, ovocné sady, to vás prostě láká. Když ale přijde
zima, vše se zasype sněhem a venku je nevlídně, tak se ptáte,
jak mohl ten náš Karel Havlíček Borovský ve zdejším nedalekém
Brixenu svůj arest tak dlouho vydržet.
A právě v tomto kraji založil v roce 1994 ve městečku
Vahrn známý italský šéfkuchař Hans Baumgartner svoji
společnost, kterou pojmenoval DEGUST a ve které se začal
zabývat zušlechťováním sýrů. Už ze jména společnosti
dostáváte tak trochu chuť na něco dobrého. Nebo snad ne?
Hansiho jsem potkal před dvěma lety na jedné sýrařské
výstavě v Německu a už tenkrát mě nadchnul. Blíže jsem ho
ale poznal až na setkání Společenství mezinárodních sýrařů,
do kterého mě v loňském roce rovněž přijali za člena "Garde
et Jure", a poctili navíc titulem "Čestný společník".
Hansi coby bývalý špičkový kuchař zúročil v nové
činnosti svoje kulinářské dovednosti, které se mu posléze
hodily při zušlechťování sýrů. Díky své dlouholeté kuchařské
praxi dokáže sýry vhodně kombinovat s jednotlivými přísadami
a při uplatňování zušlechťovacích technik vychází
většinou ze starých receptur a tradičních postupů konzervování.
Výsledkem jsou jedinečné, často překvapivé, velice inovativní
a často až avantgardní chutě a vzhledy.
DEGUST je vysoce profesionální řemeslná společnost
vytvářející a objevující speciální produkty nejvyšší kvality,
které se vyznačují vynikajícími organoleptickými vlastnostmi
a vysokou přidanou hodnotou.
Sýrařský "Mistr" Hansi se svojí paní Edith vkládají již
více než dvacet let do své fi rmy veškerou energii a stejnou
vášeň pro sýry vštěpují rovněž svým zaměstnancům, pod
jejichž rukama vznikají opravdové gurmánské skvosty.
Tak se mohla společnost DEGUST postupně stát nejpřednější
evropskou společností v oblasti afinace sýrů. Pro svou
výrobu si tento sýrař vybírá nejlepší sýry, obvykle ze syrového
kravského, buvolího, kozího či ovčího mléka, a to nejenom
z oblasti Jižního Tyrolska, kde působí, ale i z dalších italských
provincií a celé řady evropských zemí.
Společnost DEGUST disponuje několika výrobními
prostory uzpůsobenými tak, aby zajistily konstantní kvalitu výrobků a přesný a spolehlivý servis. Pro zrání sýrů tu zvolili
netradiční prostory bývalých vojenských bunkrů vybudovaných
před 2. světovou válkou kolem roku 1936 a situovaných
v nedalekých horách hřebene Východních Alp, které díky
svým stavebním rysům, a zejména pak své lokaci zajišťují
mimořádné podmínky z pohledu teploty, vzdušné vlhkosti,
ale také dobrého proudění vzduchu a tmy. Tyto zcela unikátní
prostory jsou nejoptimálnějším řešením pro správné a žádané
"stárnutí", či chcete-li zrání a uchovávání sýrů.
V závislosti na ročním období nabízí společnost
DEGUST standardně okolo 200 různých druhů sýrů, nicméně
vynalézavost a kreativita bývalého hvězdného kuchaře
Hansi Baumgartnera je nekonečná. Vždy dbá o to, aby
vhodně skloubil sýr z určitého prostředí se zajímavou přísadou
pocházející pokud možno ze stejného regionu: pro
sýry od Severního moře v Německu volí např. mořské řasy,
sýry z Irska a Velké Británie kombinuje s černým pivem Porter
nebo s pravou Whisky, francouzské a italské měkké sýry balí
do listů tamních bylin, které zvýrazní speciální aroma. Alpské
sýry ukládá do voňavého sena z horských alm nebo obkládá
horskými bylinami. Také další úpravy afinéra vycházejí ze
starých řemeslných tradic. Takovým příkladem může být
konzervace dřevěným uhlím nebo zrání v dubových barrique
sudech. Výsledkem jsou zcela unikátní nové sýrové druhy,
které si plně zaslouží nést etiketu s logem afinéra.
Sortiment společnosti DEGUST je rozčleněn do třech
samostatných výrobkových řad:
Nejpočetnější skupina CULTURA INNOVA zahrnuje
vlastní výrobkové kreace navržené panem Baumgartnerem
a zušlechťování sýrů původem z různých oblastí Evropy. Využívá
se při tom dřevěné uhlí, včelí vosk, listy dřevin a bylin,
bylinky a květiny z horských luk, "horské" seno, řasy, ovoce,
šupinky zlata a stříbra, lékořice, víno a destiláty, koření,
ořechy, kakaové boby, matoliny a mnoho dalších ingrediencí.
Výrobková řada TERRITORIO SELECTION se věnuje
dozrávání vybraných sýrů a sýrových specialit z Jižního
Tyrolska (z oblasti Alto Adige a Trentina) v severní Itálii.
Ve třetí sortimentní řadě EXTRA SELECTION jsou pak
sýry z jiných evropských zemí, většinou s chráněným označením
původu a sýry úzce regionální, které dozrály za použití
přírodních technik ve "zracích bunkrech" společnosti
DEGUST.
Některé sýrové speciality si nyní stručně představíme.
U sýru Blue Royal
je výchozí surovinou sýr
s ušlechtilou modrou plísní
pocházející z Rakouska.
Povrch sýra je zušlechtěn
restovanými piniovými
oříšky, sušenými švestkami
a hořkými kakaovými
boby. Výsledná chuť sýra
je příjemně sladká, s velmi
pikantní stopou. Vůně po švestkách, sušeném ovoci a houbách
a po kakau dokresluje celkový velmi příjemný dojem.
Sýr Florie je měkký sýr pocházející ze Šlesvicko-
-Holštýnska a je afinován akátovým medem a horskými bylinami.
Zajímavostí je bezesporu
tvrdý zrající kozí
sýr Noagnlalich, který
se obalí horským senem
a vloží zabalený ve lněném
plátně do dubových sudů,
kde dozrává.
V případě měkkého
sýra pojmenovaného
Romarino, který je původem
z Rakouska, se
povrch afinuje bylinkovým pláštěm s divokým fenyklem,
anýzem, koriandrem a sečuánským pepřem.
Spotřebitelsky oblíbený je měkký sýr Orsino. Surovina
se dodává ze Šlesvicko-Holštýnska a ve firmě DEGUST
dozrává v plášti tvořeném z listů česneku medvědího (Bärlauch).
Mě osobně velice zaujal
měkký sýr Muscatis,
u kterého byl povrch
pokryt strouhaným muškátovým
oříškem a obalen
byl vinnými listy odrůdy
Muscadet.
Méně obvyklou kombinaci
přináší sýr Miwa.
Surovinou je tvrdý sýr
původem ze Šlesvicko-
-Holštýnska, který je afinován
mořskou řasou
poskytující dokonalý chuťový
vjem umami.
Polotvrdý sýr Maja
zraje pod nátěrem pravého
včelího vosku v prostředí
přírodního "sklepa". Sýr
vykazuje velmi intenzivní
nasládlou chuť a vůni po rozpuštěném másle, medu a zralých
plodech.
V případě sýra Silentum se polotvrdý jihotyrolský sýr
ze syrového kozího mléka z oblasti údolí Langtaufers nápaditě
obaluje fíkovými listy. Výsledná chuť je vyváženě sladce
slaná až lehce mléčně nakyslá s výrazným kokosovým aroma
a charakteristickou vůní fíků a patinou kozího mléka.
Zřejmě nejdražšími kreacemi Hansi Baumgartnera
jsou dva zcela odlišné produkty Luce a Lucente. Luce vychází
z tvrdého sýra vyrobeného v Německu, jehož povrch je potírán hroznovým olejem, posypáván přírodním dřevěným
uhlím, a na takto připravený povrch se ještě přiloží mořská
řasa a výrobek se dozdobí plíšky zlata. Naproti tomu v případě
sýra Lucente pocházejícího z Toskánska se k afinaci používá
prášková lékořice, sušené květy ibišku a povrch se zdobí stříbrnými
lupínky.
Ke staré tyrolské tradici
se hrdě hlásí Hoamatkas,
tedy sýr ze syrového
kravského mléka
původem z okolních hor.
Sýr se vyrábí pouze v letní
sezoně a vlastní zrání probíhá
v seně z alpských
luk ve starých dubových
barrique sudech po dobu
1-2 měsíců. Sýr je velice
chutný, lehce nahořklý,
ale docela příjemně,
s výrazným aroma po másle, ořechách, seně, aromatických
bylinách a zralých ovocných plodech.
Podobný je i Fienoso,
sýr ze syrového kravského
mléka také původem
z jihotyrolských Alp.
I ten dozrává v seně z alpských
luk ve starých dubových
barrique sudech po
dobu dvou měsíců. Sýr
má nasládlou chuť s lehce
nakyslým koncem a voní
po čerstvě posečené trávě,
ořechách, kmínu a rozpuštěném
másle.
Společnost DEGUST
afinuje i tradiční jihotyrolskou specialitu, kyselý sýr ze syrového
kravského mléka Graukäse. Afinovaným výsledkem
je nový produkt Grauligni. Ještě nedozrálý Graukäse se
zušlechtí dřevěným uhlím na povrchu. Vzhled sýra se mění
podle délky zrání. Dřevěné uhlí absorbující vodu postupně
propůjčuje sýru větší kompaktnost a vytváří přírodní kůrku.
Vyjmenovat a popsat celý sortiment pana Baumgartnera
by zřejmě vydalo na malou knihu. Tolik nápadů totiž Hansi
se svou paní Edith již uvedli do života (a tedy na trh) a stále
a stále překvapují spotřebitele dalšími inovacemi. Jedním
z kamarádů pana Baumgartnera je také známý italský kuchař
Emanuel Ridi působící v Praze, který ve fi rmě DEGUST před
několika lety natočil pro českou televizi i jeden z dílů populární
kuchařské série.
O kozích sýrech z Alto Adige
Na naši další zastávku
nepojedeme od Hansiho
Baumgartnera příliš
daleko. Pouhých třicet kilometrů
nám postačí, abychom
popojeli do hor, kde
na začátku překrásného
Pustertálerského údolí dorazíme k dalšímu sýrařskému
"kouzelníkovi". V podhorské vesnici Vintl nás překvapí
zajímavá stavba zcela nové ukázkové sýrárny společnosti
CAPRIZ. Hlavní budovu tvoří velký cylindr připomínající
měděný sýrařský kotel, ke kterému jsou ve tvaru jakéhosi
klínu sýra připojena budova vlastní sýrárny z jedné strany a specializované sýrařské prodejny a zážitkové restaurace ze
strany opačné.
Společnost CAPRIZ založil teprve v roce 2011 známý
tyrolský podnikatel Heiner Oberrauch, kterého veřejnost
zná a obdivuje především jako majitele a výrobce outdoorové
sportovní značky Salewa. Výstavba sýrárny pro něj nebyla
pouhým reinvestováním prostředků vytvořených v jeho
hlavní podnikatelské činnosti, ale především jeho úsilím
coby lokálního patriota představit a zpopularizovat bohaté
sýrařské tradice svého regionu. Myšlenka se zrodila již v roce
2003 po setkání s jiným podnikatelem, se kterým společně
večeřeli v jedné místní restauraci a pochutnávali si na jihotyrolských
specialitách. Když přišly na řadu sýry, nabídl číšník
sortiment sýrů z Francie. To se pana Oberraucha natolik
dotklo, že si řekl: "Teď jim ukážu, jaké sýry máme i my v jižním
Tyrolsku...," a od myšlenky trvalo ještě několik let, než začal
tento sportovní podnikatel s představováním svých vlastních
sýrů.
Asi takto začalo vyprávění dalšího mého přítele, pana
Floriana Mollinga, který se ve společnosti CAPRIZ stará
o obchod a který mě a moji paní sýrárnou provázel. Samozřejmě
nás při návštěvě seznámil i s panem Oberrauchem,
který na nás, stejně jako Hansi Baumgartner, působil
nesmírně charismaticky a překvapoval svojí vitalitou,
nadšením a zjevnou spokojeností.
A proč vlastně název CAPRIZ? Proto, že se italsky koza
řekne capra, což je schováno do první části názvu, a v němčině,
která je vlastně mateřštinou jihotyrolanů, zase Ziege,
a odsud druhá část názvu. A pak proto, že zdejší sýrárna je
specializována právě na kozí mléko dodávané od místních
sedláků. Kromě výroby a afinace vlastních kozích sýrů zde
ale dozrávají a afinačním technikám podrobují i další jihotyrolské
sýry z kravského či jiných druhů mlék. Prozatím se čtyřikrát týdně zpracovává vždy přibližně dva tisíce litrů
kozího mléka denně, ale kapacita výroby je dvojnásobná.
Vyrábí se sortiment dvaceti druhů měkkých kozích sýrů, ale
v prodejně naleznete další sortiment nejvybranějších sýrových
specialit. Podobně jako ve firmě DEGUST dozrávají
některé sýry v nedalekých starých vojenských bunkrech, které
poskytují mimořádné klima pro zrání.
Návštěvníky zde kromě blízkého kontaktu se sýrařem při
probíhající ukázkové výrobě kozích specialit překvapí rovněž
velmi zajímavě pojaté a edukativně vytvořené muzeum, ve
kterém jak nejmenší, tak i dospělí najdou odpovědi na mnoho
otázek z mlékárenského oboru. Stejný mistr sýrař, kterého
pozorujete při práci na sýrárně "na živo", "vystupuje"
v muzeu z televizní obrazovky, kterou si interaktivně ovládáte,
a vysvětluje vám, co a jak probíhá, kam co teče, na co se musí
nejvíce dávat pozor, a vy si na konci prohlídky můžete říci, že
už vás v sýrařině nic nepřekvapí. Ale přeci: v zážitkové prodejně
a restauraci si můžete dopřát ochutnávku sýrů, které
vám naservírují na černém čedičovém kameni. Pastva pro oči
a blaho pro chuťové pohárky. A pak už opravdu stačí, abyste
zde utratili "nechutně hodně peněz" a sýry si přivezli ještě
domů. Tak taková je společnost CAPRIZ - vše je marketingově
dobře vymyšlené, vše je chutné a vynikající.
Mám-li představit některé ze zdejších výrobků, vyberu
především ty, které mě nejvíce oslovily.
Caprizino je čerstvý
sýr ze 100 % kozího mléka
vyrobený podle francouzského
vzoru. Po zformování
je sýr povrchově afinován
směsí dřevěného popele,
pepře a soli, a takto dozrává
po dobu 14 dnů.
Měkký sýr Hofers Alptraum může být vyroben jak
z kozího, tak z kravského mléka. V průběhu čtyřtýdenního
zrání se sýr obden obrací, aby na povrchu mohla rovnoměrně
růst bílá plíseň. Na konci zrání je pak afinován "Pineau
de Charentais" (druh francouzského Cognacu) a strouhaným
"Schüttelbrotem". Schüttelbrot je vlastně speciální
jihotyrolská chlebová placka
vyráběná z žitné mouky,
kvasnic, soli a směsi koření
(kmín, fenykl, anýz, koriandr,
jetel). Chléb se vyznačuje
dlouhou trvanlivostí.
Goaserle je měkký
sýr z kozího mléka, který
dozrává čtyři týdny, přičemž
je obden potírán speciální
mikrobiální kulturou, která propůjčuje sýru výrazný
buket a utváří charakteristický povrch.
Mně velice chutnal měkký kozí sýr Roggenkas, který
zraje také čtyři týdny, po které se obden sýry obracejí a ošetřují
mazovou kulturou. Na konci zrání je sýr afinován žitnými
otrubami. Žito je ve zdejším kraji také oblíbené a propůjčuje
sýru jakýsi jihotyrolský rustikální charakter, kterým tato specialita
připomíná zdejší zemědělské a venkovské tradice. Sýr
je možné vyrábět alternativně i z kravského mléka.
Aromatický Bierkas z kravského mléka je zase zjemněný
černým pivem a sladem z nedalekého pivovaru Batzen Bräu
v Bolzanu. Sýr zraje ve speciálním sklepě z pálených cihel a je
po dobu čtyř týdnů ošetřován speciální "pivní" kulturou.
Mezi afinované sýry patří i Kasus Caverna - tvrdý sýr
z kravského mléka z horských alm. Zraje po dobu nejméně
deseti týdnů na smrkových prknech a v přírodních štolách
nebo ve starých vojenských bunkrech. Přirozené klima a mikroflóra
tohoto prostředí se pozitivně odráží na výsledném
vzhledu a buketu sýra.
Poslední chuťovkou je Schüttler, polotvrdý sýr z kravského
jihotyrolského mléka zjemněný přídavkem stejných
koření, které jsou používány při přípravě Schüttelbrotu.
Kmín, fenykl, anýz, koriandr a jetel jsou rovnoměrně rozptýleny
v sýrovém zrnu a po vylisování a vysolení se sýr ukládá
na smrkové police, na kterých v přírodním prostředí dozrává
další dva měsíce. Po celou dobu se pravidelně obrací a kartáči
ošetřuje mazovou mikrofl órou.
Beppino Occelli je
vyhlášený mlékař a sýrař
působící v oblasti Piemontu,
Lange a Cunea na
severozápadu Itálie. Svoji
společnost založil v roce 1976 a vyrábí v ní speciální druhy
sýrů a másla výlučně z vlastních chovů koz, ovcí a krav. Tento
sýrař dodává svým výrobkům tu nejvyšší přidanou hodnotu.
Mléčné výrobky spojuje s typickými komponenty a přísadami
pocházejícími vždy z oblastí produkce mléka, velmi často používá
např. lanýže, vybrané druhy zdejších hroznů, celou řadu
typických italských koření a přísad. Navíc i obaly a etikety jeho
výrobků jsou samy o sobě často mistrovskými díly. S tímto
sýrařem jsem se prozatím osobně nesetkal, jeho výrobky ale
dobře znám a už mnohokrát mě uchvátily na výstavách a veletrzích
a nutno dodat, že se jedná o výrobky z té nejvyšší cenové
kategorie. Kilogramová cena od 30 do 50 eur je zcela normální,
ale i přesto se tyto skvosty docela úspěšně prodávají.
Které to jsou? Z portfolia pana Occelliho patří mezi nejvyhledávanější
kombinace s černými lanýži. Čím vlastně přitahují
tyto vzácné houby kuchaře a gurmány z celého světa?
Aroma lanýžů je totiž velmi silné, s tóny připomínajícími až
zatuchlinu nebo petrolej, a některým lidem mohou být až
nepříjemné. Všichni, kdo je však jednou jedli, se shodnou na
jednom: jejich chuť není podobná ničemu jinému a nedá se
nahradit. Právě jejich silné aroma je také jediným spolehlivým
způsobem, jak je najít. Používají se k tomu často i vycvičení
psi, protože pouze psí čumák dokáže odhalit lanýže v době
ideální zralosti, kdy je aroma nejsilnější. A jsou také nesmírně
drahé, takže i nepatrný přídavek lanýžové hmoty k sýrům zvyšuje
stejnou měrou nebo i vyšší konečnou cenu produktu.
Crutin je sýr ze směsného
kravského a kozího
mléka kombinovaný s černými
lanýži. Italský výraz
Crutin bylo označení pro
starý kamenný sklep, právě
takový, kde tyto sýry zrají.
Tuma del Trifulau je
měkký sýr s černými lanýži,
které farmáři z oblasti
Langa vyhledávají v noci se
svými psy, kteří je vyhrabávají
ze země. A právě výraz
Trifulau je staré pojmenování
hledačů této gurmánské
lahůdky.
Crema di Burro con
Tartufo Nero je zase lahodný
máslový krém se
zapracovanými černými
lanýži, kterých je ve směsi
šest procent. Výrobek může
být vynikající přísadou na
těstoviny, na fondue, do
pomazánek, nebo jen tak
samotný jako antipasti.
Bianca di Langa je
další měkký sýr s bílou
ušlechtilou plísní a černými
lanýži uvnitř hmoty, které
pan Occelli nabízí.
Z afinovaných kreací
tohoto sýraře bych zmínil
dvě speciality. Tou první
je horský sýr Occelli al
Barolo, který zraje několik
měsíců v přírodních sklepích
oblasti Valcasoto.
Po ukončeném zrání je
povrch afinován červenými
hrozny vína Barolo, které
po dalším dvouměsíčním
zrání dodá znamenitou
chuť. Uvedený sýr zvítězil na světové výstavě sýrů ve Wisconsinu
v roce 2015.
Druhým zástupcem
je nejoblíbenější afinovaný
sýr v Itálii Occelli
alla Frutta e Grappa di
Muscato. Sýr vyráběný
ze směsného ovčího
a kravského mléka zraje
12 měsíců a poté je afinován
povrchově vybraným ovocem
a grapou z odrůdy
Muscadet.
A nakonec ještě zmíním
másla společnosti
Occelli, která se vyrábějí
z čerstvé smetany získané
právě z nadojeného, ještě
teplého mléka. V létě, kdy
horské traviny poskytují
dojnicím dostatek karotenu,
jsou másla charakteristicky
slámově žlutá,
v zimě, kdy jsou dojnice krmeny pouze senem, je barva sněhově
bílá. Chuť másel je výrazně smetanová, sladká. Pro
másla Burro Occelli je charakteristické reliéfování hmoty
a exkluzivní přírodní balení. V USA je toto máslo označované
za nejlepší na světě. Řada evropských testů doporučuje
konzumaci másla Occelli samotného, tedy bez použití
pečiva.
Co říci na závěr? afinování sýrů představuje důmyslné
techniky a postupy, jak výrobkům přidat mimořádnou přidanou
hodnotu, vysokou kvalitu a také jak zaujmout spotřebitele
něčím zcela mimořádným. Afinace nebude nikdy
představovat moderní průmyslové techniky, jedná se výlučně
o řemeslné, rukodělné postupy, které se však následně projeví
v mimořádně kvalitě a současně vysoké ceně produktů.
Spotřebitelé jsou přesto ochotni vysoké ceny za tyto unikátní
výrobky platit, i když se skutečně jedná o produkty
z kategorie "Nische". Afinované sýry přinášejí mimořádné
gurmánské zážitky a potěšení z jídla. Tyto výrobky
bývají také často součástí předváděcích fromeliérských
show.
Doufám, že jsem u vás, milí čtenáři, tímto putováním
za italskými afinéry vyvolal Pavlovův refl ex a dostali jste
chuť na něco dobře "afinovaného". Pokud se někdy s podobnými
produkty setkáte, vyzkoušejte je a udělejte si malé gurmánské
potěšení. Možná, že si podle těchto "návodů" i sami
doma pokusíte podobný sýr připravit. V tom případě pak
ale dejte vědět zase vy mně, abych přijel ochutnat a možná
i napsat další díl mého sýrového putování...
Převzato z Potravinářské revue.