Za sýry vás tentokrát zavedu na Blízký Východ, přesně řečeno do Libanonu ležícího na křižovatce východního pobřeží Středozemního moře a začínajícího arabského světa. Tato země stále vyvolává rozpaky u potencionálních návštěvníků, co se její bezpečnosti týká, naproti tomu není daleko od doby rostoucí prosperity této země, kdy se jí přezdívalo "Švýcarsko Východu" a hlavní město Bejrút bylo známo spíše jako "Paříž Blízkého východu". Věděli jste o Libanonu, že název země existuje již 4000 let a byl 71x zmíněn v Bibli. A víte, že Libanon je jedinou blízkovýchodní zemí, která nemá poušť, za to hory tu dosahují 3000 metrů. Ale pojďme se věnovat spíše zemědělství a mlékárenství, a hlavně sýrům, kvůli kterým vás do této malé a překrásné země zvu.
Libanon
je rozdělen do
čtyř samostatných fyziografických
regionů: pobřežní nížina
dlouhá 225 km
táhnoucí se
podél Středozemního moře,
od ní na východ se paralelně rozpíná
libanonské horské pohoří
nesoucí rovněž název Libanon
(věčně zasněžené hory daly zemi také jméno
(aramejské
slovo
laban
znamená totiž
"bílý"), následuje pruh
velice úrodné
ho
údolí
Bikáa (Beqaa)
a
nad ním se opět vypíná
horské pásmo
pojmenované
jako Antilibanon, které již tvoří hranicí se Sýrií.
V obou pohořích Libanon a Antilibanon se vyskytují vzácné
a chráněné zbytky cedrových lesů. Libanonu
se proto často říká
"
země cedrů"
a cedr je zobrazen i na státní vlajce. Více než polovina území je položena výše než tisíc metrů nad mořem, nejvyšší hora Kurnat as-Sáudá je vysoká 3.088 metrů nad
mořem.
Libanon má mírné středomořské klima. V pobřežních oblastech jsou zimy většinou chladné a deštivé,
zatímco léta jsou horká a vlhká. Ve vyšších oblastech teploty obvykle klesají pod bod mrazu, v zimě s
těžkou sněhovou pokrývkou, která na vrcholech vysokých hor zůstává až do začátku léta. Ačkoli na
většině libanonského území poměrně dost prší, některé oblasti na severovýchodě Libanonu trpí
v
důsledku dešťového stínu nedostatkem srážek.
Z pohledu
hospodářství
je nesmírně důleži
té zemědělství a potravinářství,
které má dlouholetou tradici
a datuje se zpět až do doby Féničanů.
Samotný z
emědělský sektor zaměstnává
okolo 12% celkové
pracovní síly a přispívá 6% k HDP země. Velkou roli hraje zejména ovocnářství, vinohradnictví a
zelinářství, v
živočišné výrobě však je nejvýznamnější chov ovcí a koz, a to jak pro mléko, tak maso.
Zemědělství
však bohužel
ustupuje bu
jící urbanizaci a to zejména
v pobřežních pláních a
v některých
částech údolí Bikáa.
V
minulosti čelil zemědělský sektor celé řadě problémů souvisejících s
komplexní
ekonomicko-politickou situací země (nejprve program postupného zavlažování a zvyšování podílu
obdělávané půdy, následně naopak v
době izraelské invaze odvodňování země na jih
u a zničení velkého
podílu zemědělské půdy kvůli jejímu zaminování; dalším problémem se stalo pěstování drogových
plodin a pašování drog, což bylo později díky rozsáhle mezinárodní pomoci organizované UNPD téměř
vymýceno). V současné době stanovuje libanon
ská vláda novou zemědělskou politiku, poskytuje
podpůrné programy na pomoc místní produkce a zadává pobídky s cílem zvýšit kvalitu a množství
libanonské produkce.
Soukromý sektor v malém měřítku využívá
také
nové příležitosti, které nabízí
zejména
ekologické zemědělství.
Současná živočišná výroba v
Libanonu je důležitou aktivitou
zejm
éna v horských oblastech, kde
je
poměrně nízká úrodnost půdy. Zatímco počet koz je po více než dvě desetiletí poměrně stabilní,
zvyšuje
se velice rychle chov ovcí.
Roste ale rovněž
chov hovězího dobytka a za podpory mezinárodního
společenství
zde
dochází k
postupné koncentraci farem, a to hlavně
na severu v údolí Bikáa. Podle
statistiky libanonského ministerstva zemědělství v
zemi dnes evidují
80 tisíc
kusů
hovězího dobytka
(z toho
65 tisíc
dojnic), 350 tisíc
kusů
ovcí (z toho
315 tisíc
ovcí chovaných na mléko)
a 450 tisíc
kusů
koz (z toho
400 tisíc
koz chovaných na mléko). Z dojnic je 40 % z domácích chovů, 26 % jsou plnokrevné
Fríské
dovezené z Německa a Holandska a 34 % jsou kříženci Baladi a kanadského Holštýna.
Fríské
plemeno
a kříženci Holštýna mají obecně dobrou produkci mléka a jsou
chovávány z větší části
na
malých farmách, v průměru s pěti kravami
na farmu. Většinu ovcí představuje plemeno
Awassi a kozy
jsou místního plemene Baladi. Oba druhy jsou chovány v
rozsáhlých,
spíše pastevních
systémech, kde
je
výsledná
produktivita
chovu
poměrně
nízká.
Zpracování mléka probíhá spíše v
malých a středních podnicích, kterých je v
zemi okolo šesti až sedmi
set. Jedná se převážně o malé rodinné podniky v
průměru s
6 pracovníky
.
A jaké jsou typické produkty zdejšího mlékárenství? Jsou jimi především jogurt, čerstvé a kyselé sýry a
několik dalších, technologicky poměrně jednoduchých, a spíše "kyselých" typů sýrů. Sýry se konzumují
totiž často ihned po výrobě.
LABNEH
či
LABAN
Jedním z
nejpopulárnějších a nejchutnějších
mléčných výrobků je
labneh,
což je vlastně
"řecký" jogurt, ze kterého byla odstraněna
zbytková syrovátka, což následně vede
k
hutnější konzistenci, nežli má běžný jogurt.
Mnozí spotřebitelé proto
nesprávně
považují
tento výrobek za smetanový sýr (cream
cheese). Přesto se však jedná
o tradiční
balkánský jogurt.
Labneh je v
Libanonu stejně tak jako v
dalších
blízko
-
a
středně východních
zemních
nesmírně oblíbeným pokrmem. Konzumuje
se jako takový či jako dip, kombinuje se
s
bylinkami, kořením často se pokapává olivovým olejem a
pokládá
čerstvou nebo i sušenou mátou, která se příjemně snoubí s
charakteristicky smetanově
nakyslou chutí.
Vyrábět se může jak z kravského mléka, tak z mléka koz, ovcí či v
sousedních pouštních zemích z mléka velbloudů. Labneh patří
doslova k národním pokrmům
a pro mě to byl výrobek, který patřil při
mé
návštěvě Libanonu k těm nejlepším pokrmům.
Libanonské sýry
Když jsem si vyprávěl s
mojí libanonskou průvodkyní Marie
-
Jeanne
Bilezikjian o zdejších sýrech, dozvěděl jsem se, že
pořadí oblíbenosti je následující:
1/ Halloum
2/ Akawi
3/ Double Cream
4/ Feta-goat.
Začneme tedy tím prvním z
nich:
HALLOUM (HALLOUMI)
I když se tento prapůvodně osobitý sýr starých Féničanů považuje
spíše za řeckou či kyperskou specialitu, je nesmírně oblíbený i
v
Libanonu. Jedná se o pařený sýr malého rozměru (obvykle 250
-
500g), často rovněž uchovávaný v
solném nálevu, který je však
výrazně odlišný od jiných bílých sýrů a má spíše blíže lisované
mozzarelle.
Nejčastěji se používá ovčí mléko, ale známé jsou sýry i
z
jiných druhů mlék.
Bílá
elastická
sýrová hmota nemá sama o sobě
nikterak výraznou chuť a vůni, a povrch sýra také není příliš
vzhledný, když barva je jakoby ušpiněně našedlá. Svůj význam však
sýr získává zejména v
teplé kuchyni, kde se griluje a povrchově
dochucuje různými grilovacím kořeními jako je barbecue, paprika,
či jiné. Díky své pevné a hutné struktuře (sušina je obvykle okolo
57%, tuk okolo 28% a obsah soli může být až 6
-
8%.) si sýrová
hmota při grilování nebo smažení na pánvi ponechává svůj tvar.
Pro místní je to ideální (a někdy i levnější) náhrada masa. Časté
použití sýra v
kuchyni zemí Balkánu a Blízkého východu je
důvodem poměrně vysoké spotřeby sýrů celkem. Po ugrilování se
na povrchu sýra vytváří křupavá kůrka, uvnitř ale zůstává příjemně
měkké a lahodné sýrové těsto. A opětovnými častými
ingrediencemi jsou vedle koření v
případě
sýra Halloum
různé
zeleniny či kombinace s
populární výrazně aromatickou mátou.
AKKAWI
Bílý sýr v
solném nálevu
Akkawi
(ale často také
Ackawi
či
Akawieh
) je dalším velmi oblíbeným sýrem
na Blízkém a Středním východě. Vyrábí se s
pasterovaného kravského, ale také ovčího a kozího
mléka
v
celé oblasti od Kypru, přes Libanon po Sýrii, ale také v
Jordánsku, Palestině, Izraeli či ve Spoj
ených
arabských emirátech. Tím,
čím je pro Evropany např. eidamský sýr, je pro arabské konzumenty právě
sýr
Akkawi. A protože se na jeho výrobu v
těchto oblastech nedostává mléka, jsou sýry Akkawi na tyto
trhy z
velké části dováženy zejména z
Evropy. Mezi nevýznamnější
dovozce pak patří
Česká republika,
která tu je upřednostňována vzhledem k
vysoké a vyrovnané
kvalitě
sýrů.
A jak se tento sýr konzumuje? Někdy
prostě jako takový nebo jako
komponenta do zeleninových salátů,
ale v
převážné míře se po svém
odsolení
Akkawi
používá spíše jako
ingredience při přípravě cukrovinek,
moučníků a některého pečiv.
Pojmenování sýra bylo o
dvozeno od
města Akka v
severním Izraeli, kde se
prý začal poprvé
vyrábět. Tajemství
jeho výroby
získali
Češi
již před léty od známého libanonského podnikatele Amise Tabbary ze
společnosti S.T.C.I. Tabbara Beirut, který technologický postup předal českým sýrařům
v
polovině
padesátých let minulého století a tradici výroby si několik našich sýráren stále
přísně
střeží. Také známá
značka Tatra pochází od tohoto podnikatele a znamená vlastně "
Tabbara
Trading". Dnešní vlastník
společnosti, syn původního majitele,
s
našimi mlékaři udržuje stále velmi úzký vztah, který je
vybudován na vysoké profesionalitě a vzájemné důvěře.
Sýr
Akkawi má tvar čtverce, lisuje se a jeho váha je asi 0,4 kg. Sušina sýra je 40
%, obsah tuku v
sušině
také 40
% a obsah soli se pohybuje
od 6
-
8
%.
Sýry jsou expedovány v
plechovkách o obsahu 18,9 kg
v
solném nálevu o hustotě 18 °Bé. Zabezpečit vyrovnanou kvalitu sýra a hlavně jeho požadované
vlastnosti i po následném odsolení tak, aby se sýr neroztékal, není vůbec jednoduché,
a zejména Češi
s
tímto mají velmi dobrou zkušenost. Důležitá je samozřejmě správná chuť a konzistence. Chuť má být
nakyslá, mléčná, příjemná a výrazně slaná. Na řezu nesmějí být žádné dírky, které by naznačovaly
jakékoliv
kvašení
. Konzistence má být jemná
a
taková, a
by se tence nakrájené
plátky nedrobily, nesmí
být ale ani tuhá a "krátká". Vzhledem k
tomu, že jsou sýry uchovávány
v
plechovkách až po dobu jednoho roku, musí být při výrobě
dodržována
ta
nejpřísnější hygiena, naprostá
nezbytná
je bakteriální čistota mléka
určeného pro výrobu. Sýr musí být dobře prokysaný, ne však
překysaný, což by mělo z
a
následek nesprávnou konzistenci a
požadované chuťové
vlastnosti. Důležitá je také správná kyselost
sýrové hmoty před vkládáním do
plechovek se solným nálevem. Ideální
je
vkládat sýry již zcela prokysané, což
se při průmyslové výrobě
nedá
vždy
zcela dodržet, proto se vkládají do plechovek někdy i sýry o nižší
kyselosti
a dokysání se
upravuje
teplejší solnou lázní. Výrobních "fines"
je
ještě
celá řada a zkušený sýrař si je
přísně chrání, aby byl stále jeho sýr
v
arabských zemích žádaný. Nedávno se na Českomoravský svaz
mlékárenský obrátil jeden
"český"
podnikatel působící v
Libanonu, který
požadoval naučit "svého"
maďarského
dodavatele "českou"
kvalitu výroby
akkawi.
Musel
jsem se tak trochu smát a současně mě to štvalo. Proč bychom měli
jakékoliv
konkurenci
prozrazovat to,
za co si nás
v
arabském světě tolik považují. A
tazateli jsem
odpověděl tedy
v
tom smyslu, nechť se jeho libanonský
odběratel obrátí přímo na naše výrobce, kteří
mu jím
požadovanou kvalitu vždycky sami dodají.
DOUBLE CREAM
Dalším mléčným
výrobkem oblíbeným
mezi Libanonci jsou
čerstvé smetanové sýry
"double cream".
Konzumují se ihned po
výrobě, přikusuje se
k
ním bílé pečivo nebo
různé
"
pita
"
placky
připravené z
mouky a
kvasnic, které jsou opět
typickou součástí
blízkovýchodní a středozemní kuchyně.
Tučné
double cream
sýry
se podobně jako
labneh při podávání
kombinují s
čerstvou zeleni
nou, olivami, fíky, ale také ovocem.
FETA
Dalším sýrem z
pohledu oblíbenosti je v
Libanonu
Feta, která se vyrábí buď z
ovčího či kozího mléka,
popř. z
jejich směsí. Libanon,
protože není součástí Evropy,
si v
žádném případě neděla problémy s
tím,
že
je označení Feta
chráněné,
a přináleží Řecku, kde se sýr před staletími začal vyrábět. Libanonci si
prostě tento sýr rovněž přivlastnili, sýr zde zdomácněl a sýr se tady s
tímto označením
také zcela běžně
vyrábí. Kromě Fety je tu ještě celá řada dalších bílých sýrů, včetně takových, kde je surovinou kravské
mléko, přesto znich má Feta stále největší zvuk.
Oproti Akkawi je
u sýra Feta
sušina i tuk v
sušině
vyšší (50 % sušiny a
nejméně
50 % tuku v
sušině).
Jedná se o sýr odkapaný a nalévaný, tedy
nelisovaný.
K
výrobě se mléko po nadojení často
nalévá do vaků z
ovčí či kozí kůže, kde
se dále
uchovává a kde se v
přítomnosti rozvinuté
mikroflóry mléko pozvolna srazí. Po té se mléko
zahřeje, až začnou
vločkovat
bílkoviny, vzniklá
sýřenina
se sbírá a nechá sušit, často na slunci. Při
průmyslové výrobě se ale vychází z
mléka
pasterovaného a ke srážení se používají vhodné
bakteriální kultury. Pro zrání Fety se obvykle používají dřevěné sudy, nebo v
průmyslové výrobě spíše
plechovky nebo umělohmotné kontejnery. V
nich
se
sýry zalévají směsí solného roztoku a syrovátky.
Nejtradičnější uplatnění je obdobně jako v
Řecku do zeleninových salátů, nebo jen tak nakrájený na
plátky a pokapaný olivovým olejem a dozdobený olivami.
Za svou plnou chuť a bohaté aroma vděčí
Feta chuti ovčího a kozího mléka.
Podobně jako v
Řecku pijí k
sýru
anýzový nápoj Ouzo, stejně tak volí Libanonci. Jejich anýzovka však
nese název
Arak. Tento anýzový destilát má sice obvykle přes 50 % alkoholu, před konzumací se však edí vodou,
takže nápoj získá mléčně bílý zákal
. Arak se zde nepije pouze k
Fetě, ale zapíjí se jim často
i pokrmy
připra
vované ze syrového skopového
či kozího masa a tato
anýzovka
funguje v
tomto případě
jako výtečná dezinfekce či konzervant.
Z
dalších
speciálnějších
druhů sýrů Libanonu bych ještě zmínil
Baladi, běloučký čerstvý sýr se zrnitou
strukturou, který se vyrábí z
kravského mléka a je konzumován buď solený, nebo nesolený. Z
kozího
mléka se na severu země připravuje sýr
Darfiyeh, sýr mimořádně pikantní
chuti.
Sýr dozrává
v
nasoleném,
a
le před tím dobře vypraném vaku z
kozí kůže (=darrif). Do vaku se postupně vkládá vždy
vr
stva sýra a poté vrstva čerstvého tvarohu, vše se proso
lí a
vaku
se
dobře uzavře, aby se
z
něj
maximálně
vytlačil
vzduch. Sýr má dlouhou trvanlivost, ale
i přesto, že
se vyrábí pouze v
sezóně
mléčné
produkce, je díky své dlouhé trvanlivosti
k
dostání
po celý rok.
Výrobek
pochází z
tradiční
farmářské
výroby,
oblíbenost sýra
však
vedla k
tomu,
že se nyní Libanonci snaží i o jeho
průmyslovou výrob
u a
přiblížení spotřebitelům
také v
jiných oblastech země.
Podobně jako
mnoho
dalších sýrů z blízkovýchodní oblasti musí se sýr
Jibne baida, velmi tvrdý a prosolený sýr, před svým použitím nejdříve uvařit. Dalším
sýrem je
Shanklisch
neboli
Shinklisch či Shankleesh, Sorke
nebo
Surke. V
tomto
případě jde o ovčí sýr
(méně častější je
sýr z
krav
ského
mléka), formovaný
do
tvaru malých,
v
průměru asi šesticentimetrových
kuliček,
obalovaných do
různých koření. Často se volí nap
říklad tymián poskytující příjemný
aromatický
chuťový podtón. Pokud je sýr čerstvý, mladý, je velmi měkký a
lahodný, pokud
se
sýr nechá prozrát, zvýší
se
jeho sušina, kuličky ztvrdnou a hmota je v
chuti
spíše ostrá. Na východě země na hranici se Sýrií se k
této afinaci často používá
chilli.
Dalšími sýry v
sortimentní
nabídce jsou i přírodní zrající
"yellow cheese" jako je například
kaškaval nebo
nově
také
sýry
holandského typu, které se v
zemi
ale
spíše nevyrábějí
a které jsou
tedy
předmětem dovozu ze
zahraničí.
Trendy spotřeby
Unikátní kulturní historie pomohla libanonské kuchyni stát se nejpopulárnější ze všech
blízkovýchodních kuchyní. V minulosti byl Libanon ovládán převážně cizími mocnostmi, které
také
ovlivnily druhy potravin, které
Libanonci jedli. Ve středověku zde například osmanští Turci
zavedli celou
řadu potravin, které se staly základem libanonské stravy, včetně olivového oleje, čerstvého pečiva,
baklavy (sladké dezertní pečivo),
již zmíněného jogurtu
labneh či laban, plněné zeleniny, a různých
ořechů.
Turci také zvýšili popularitu jehněčího masa.
Dnes je tu ale spíše
z
ápadní vliv pronikající do
místní kultury, který rovněž mění zdejší
stravovací návyky.
Podle nedávného výzkumu se konzumuje denně v průměru 243 g mléčných výrobků
(asi 90 kg za rok),
což
odpovídá 11
% denního příjmu energie, ale
mléko
jako je
nejméně konzumovaným mléčným
produktem (56,8 % spotřebitelů).
Spotřeba másla je rovněž nízká a v tucích jednoznačně převládají
tuky rostlinné.
U žen je zaznamenán významně vyšší příjem mléka a
mléčných výrobků
než
u mužů.
Studie
stravovacích návyků poukázala na skutečnost, že je zde poměrně vysoký podíl tuku na denním příjmu
energie, nízký příjem ryb a poměrně vysoké procento lidí
konzumujících málo
ovoce a zeleniny, což
vedlo v minulosti k tomu,
že
dospělá libanonská populace má zvýšené riziko kardiovaskulárních
onemocnění, obezity a dalších nepřenosných nemocí. Studie proto vybízí ke zvýšenému
příjmu ryb,
zejména
tučných ryb a ovoce a zeleniny, ale také mléčných výrobků.
Poptávka po mléčných výrobcích
proto začala stoupat, a kromě labneh, laban a sýrů halloum, akkawi, feta a dalších se začíná
konzumovat postupně i více
čerstvého a trvanlivého mléka. Novým produktem, se zde stávají také o
chucené jogurty a významně roste i spotřeba kozích mléčných výrobků.
Tento růst je podporován
silným marketingem a brandingem, stejně jako změnami chutí konzumentů. Počet obyvatel se zvyšuje
a spotřeba mléčných výrobků stoupá. Mimo jiné je to proto, že mnoho Libanonců cestuje
do USA nebo
Evropy, kde přijímají nové stravovacími návyky, které s i přinášejí
zpět
do své
země. Chci proto věřit, že
se na tomto vývoji bude pozitivně účastnit i Česká republika a kromě již tradičního exportu sušeného
a kondenzovaného mléka a sýrů Akkawi také začínající export čerstvých mléčných
výrobků, které tu v rámci podpůrného marketingového programu
EU Milky Way
představí
v letech 2016-2018 Českomoravský svaz mlékárenský.
Převzato z Potravinářské revue.