Přední americký týdeník a jeden z nejznámějších světových časopisů TIME (vychází již od roku 1923) publikoval letos v červnu zcela nový pohled na konzumaci tuků, které se v posledních letech dostaly do zorného pole mnoha vědců a specialistů na výživu.
Například
máslo, produkt zcela přírodní povahy, bylo spíše zatracováno
a s ohledem na zastoupení nasycených mastných
kyselin v mléčném tuku ne vždy doporučováno do "zdravého"
jídelníčku. O másle kolovaly rovněž mnohé nepodložené
mýty.
Také u nás byla nedávno vedená kampaň nazvaná "Nasycené
škodí", která se k máslu vyjadřovala např. takto: "Víte, že
pečivo namazané margarínem namísto máslem nebo sádlem
vám pomůže snížit příjem nasycených mastných kyselin?"
Na podporu těchto sdělení se rychle přidávali výrobci
rostlinných tuků a snažili se ve své komunikaci přesvědčit spotřebitele,
že právě ten jejich výrobek je nejzdravější a lepší než
máslo. Ono "pomlouvané" máslo se jim však nakonec hodilo
do pozitivní komunikace, když např. společnost KåKå CZ
o svém produktu, rostlinném margarínu "Alfa máslová",
napsala: "Nemohu uvěřit tomu, že to není máslo..."
Známý výrobce kvalitních a dobře roztíratelných rostlinných
tuků Unillever nedávno uvedl na trh nový produkt
s názvem "Rama s máslem", který spotřebitelům odůvodnil
takto:
"Někdo si oblíbil kvalitní margaríny vyrobené z dobrých
rostlinných olejů a tuků pro svoji snadnou roztíratelnost, méně
nasycených mastných kyselin, zdravý životní styl, jiní sahali
po másle kvůli jeho nezaměnitelné máslové chuti. Nyní díky
novince mají spotřebitelé možnost vychutnat si to nejlepší
jak z margarínu Rama, tak z másla. Převážně pak snadnou
roztíratelnost i na čerstvé pečivo a báječnou máslovou chuť."
(Citace z webu výrobce.)
Zdá se tedy, že se pro máslo konečně blýská na lepší
časy? Doufejme, že ano. Připomeňme si ale nejdřív, jak je
máslo defi nováno a jaký je jeho význam ve výživě:
Máslem se obecně rozumí koncentrovaný mléčný tuk
vyrobený z kravského mléka tak, že tuk tvoří souvislou fázi, ve
které je velmi jemně rozptýlena voda. Jedná se tedy o emulzi
mléčné plazmy (vodná fáze) v mléčném tuku. Označení máslo
může nést pouze výrobek, který obsahuje nejméně 80 %
(mléčného) tuku. Obsah tzv. netuků (např. laktózy, mléčných
bílkovin, minerálních látek) bývá přibližně do 2 % a normovaný
obsah vody je maximálně 16 %. V případě výrobků
s nižším obsahem tuku je na trhu "máslo tříčtvrtětučné"
(s 60?62 % tuku, též ho lze označit jako "máslo se sníženým
obsahem tuku"), popř. "máslo polotučné" nebo "light", které
má 39?41 % tuku.
Máslo je velmi důležité v naší výživě. Jedná se o plnohodnotný,
lehce stravitelný mléčný tuk. Na másle jsou hodnoceny
jeho organoleptické vlastnosti zakotvené v jeho
chemickém složení i ve fyzikální struktuře. Jedná se o ryze
přírodní potravinu neupravovanou chemickými postupy.
Máslo obsahuje lipofilní (v tuku rozpustné) vitaminy A,
D, E, K a z hlediska krytí potřeb lidského organismu je
bohatým zdrojem karotenů a vitaminu A, nezbytného pro
růst a zdravou funkci zraku. Máslo také obsahuje 2?4 %
esenciálních nenasycených mastných kyselin, účastnících
se oxidačně redukčních pochodů v organismu a ovlivňujících
látkovou výměnu. Neméně důležitý je i podíl sérových
bílkovin v obalech tukových kuliček a relativně vysoký podíl
mastných kyselin s krátkým řetězcem, které se snadno hydrolyzují
a přispívají k rychlé resorpci mléčného tuku v trávicím
traktu.
Konzumaci másla by měli omezit pouze lidé s vysokou
hladinou cholesterolu a cévními potížemi. Přiměřená konzumace
másla stejně tak jako přiměřená konzumace jiných
potravin nepředstavuje pro zdravé lidi žádné nebezpečí.
Problematika je však individuální a je důležité dodržování
správné životosprávy. Vzhledem ke složení je máslo vhodné
zejména pro studenou kuchyni.
Nejnovější vědecké poznatky naznačují, že je čas přehodnotit
pohled, jakým je nahlíženo na nasycené tuky v mléčných
výrobcích. Za prvé není důvod k tomu, aby byly nasycené
tuky posuzovány jako samostatná skupina z pohledu jejich
struktury, metabolismu, funkcí a škodlivých účinků. Pouze
tři z celého širokého spektra nasycených mastných kyselin
nacházejících se v mléčném tuku (a je jich zde přibližně 400!)
mohou být považovány za látky, které ovlivňují propustnost
koronárních cév, pokud by byly konzumovány v nadbytku.
Za druhé bylo prokázáno, že cholesterol z mléčných výrobků
neovlivňuje hladinu cholesterolu v krvi, nýbrž to mohou způsobovat
specifi cké mastné kyseliny.
Pojďme se nyní podívat, co o másle napsal letos v červnu
již v úvodu zmíněný časopis TIME. Upoutávka na zcela překvapující
článek se objevila již na obálce (s vždy typickým červeným
rámečkem), která vybízela ke konzumaci másla: Jezte
máslo a s podtitulkem: Vědci
označili tuk za nepřítele. Proč
se mýlili?
Článek napsal Bryan
Walsch a nazval ho výstižně:
NEDÁVEJTE VINU TUKU
(Don´t Blame Fat) (překlad
Pavel Vandas a Jiří Kopáček).
Po léta to byla výživová
složka s nejhorší pověstí v americké
stravě. Moderní věda však
odhaluje, že tuk není tím, co
poškozuje naše zdraví.
Chuť mého dětství byla chutí odstředěného mléka. Natírali
jsme jasně žlutý margarín na rohlíky, jedli nízkotučné
ovesné pokrmy z mikrovlnné trouby ochucené jablky a skořicí,
dávali netučnou zálivku na salát. Prováděli jsme všechno
tak, jak nám bylo řečeno.
V roce 1977, tedy o rok dříve, než jsem se narodil, zveřejnil
Senátní výbor vedený Georgem McGovernem klíčovou
studii "Výživové cíle pro Spojené státy americké", nabádající
Američany jíst méně tučného červeného masa, vajec a mléčných
výrobků a nahradit je více kaloriemi pocházejícími
z ovoce, zeleniny, a zejména sacharidů.
Kolem roku 1980 byla tato moudrost kodifikována.
Americké ministerstvo zemědělství (USDA) vydalo první
výživové směrnice a jedno z hlavních nařízení bylo vyhnout
se cholesterolu a tuku v jakékoliv jeho podobě. Národní
ústav zdraví doporučil, aby všichni Američané ve věku nad
2 roky omezili spotřebu tuku, a ten samý rok vláda zveřejnila
výsledky studie v hodnotě 150 mil. USD, která přinesla
jasnou zprávu: jezte méně tuku a cholesterolu, abyste omezili
riziko infarktu.
Potravinářský průmysl ? a stravovací návyky Američanů
? na to reagovaly. Regály obchodů s potravinami se naplnily
"lehkými" jogurty, nízkotučnými večeřemi do mikrovlnné
trouby, crackery se sýrovou příchutí, sušenkami. Rodiny
jako ta moje se řídily touto radou. Hovězí zmizelo z večeře,
vajíčka byla při snídani nahrazena cereáliemi nebo lívancem
bez žloutku a plnotučné mléko takřka úplně zmizelo. Mezi
lety 1977 až 2012 klesla spotřeba těchto potravin na obyvatele,
zatímco narostly kalorie pocházející ze zdánlivě zdravých
sacharidů ? žádné překvapení vzhledem k tomu, že chléb,
cereálie a těstoviny stály v základu potravinové pyramidy zveřejněné
USDA.
Pustili jsme se do "obrovského výživového experimentu",
jak to formuloval roku 1980 skeptický prezident
Národní vědecké akademie Philip Handler. Museli jsme ale
něco zkusit, protože v polovině 80. let umíral téměř milion
Američanů ročně v důsledku srdečních chorob. Takřka o čtyři
desetiletí později máme k dispozici výsledky: tento experiment
znamenal neúspěch. Omezili jsme tuk, ale podle takřka
každého měřítka jsou Američané ještě více nemocní než kdykoli
dříve. Výskyt diabetes mellitus II. typu vzrostl mezi roky
1980 až 2012 o 166 %. Téměř 1 z 10 dospělých Američanů
trpí touto chorobou, což stojí zdravotnictví 245 mld. USD
ročně, a odhaduje se, že asi dalších 86 milionů osob je již
v prediabetické fázi. Úmrtí zapříčiněné srdečními chorobami
poklesla ? tuto skutečnost ale mnoho expertů připisuje lepší
zdravotní péči, omezení kouření a široce rozšířenému užívání
léků na snižování hladiny cholesterolu, jako jsou statiny ? ale
kardiovaskulární choroby zůstávají v zemi zabijákem č. 1.
Ani větší míra cvičení nás neudržela zdravé. Více než třetina
populace je obézní, což řadí zemi mezi nejtučnější v čím dál
více tučném světě.
"Američanům bylo řečeno, aby omezili tuk s cílem snížit
váhu a zabránit srdečním chorobám," řekl Dr. David Ludwig,
ředitel Centra pro prevenci obezity Nadace "New Balance"
v Bostonské dětské nemocnici. "Je čím dál tím více důkazů
pro opačné tvrzení."
Je ale kontroverzní přijít s takovým tvrzením navzdory
důkazům, které jej potvrzují. Špatná pověst tuku je nyní hluboce
zakořeněná v naší kultuře, která má k potravinám vztah
lásky a nenávisti a je fascinovaná hmotností. To pomohlo přetvořit
velkou část zemědělství, akr za akrem byl osázen dotovanou
kukuřicí na výrobu sladidel, které nyní plní vyráběné
potraviny. Změnilo to obchod, protože téměř o 6 % ročně
roste trh s náhražkami tuku ? umělými přísadami, které
nahrazují tuk v balených potravinách. Dokonce se změnil
způsob, kterým hovoříme, když dáváme živinám morální
hodnotu v diskuzích o "špatném" versus "dobrém" cholesterolu
a "špatnému" versus "dobrému" tuku.
To vše znamená, že se takto získané přesvědčení neobejde
bez boje. "Toto je veliký posun paradigmatu ve vědě,"
říká Dr. Eric Westmann, ředitel "Duke Lifestyle Medicine
Clinic", který pracuje s pacienty na dietě s velmi nízkým
obsahem sacharidů, "avšak existují studie, které to dokládají."
Výzkum, který zpochybňuje myšlenku, že tuk dělá lidi
tučné a je vážným rizikovým faktorem, nabývá na síle. Sázky
jsou vysoké ? pro vědce, pro veřejné zdravotnictví a pro průměrné
lidi, kteří prostě chtějí vědět, co vložit do úst třikrát denně.
Již nějakou dobu víme, že tuk nacházející se v zelenině,
jako jsou olivy, a v rybách, jako je losos, ve skutečnosti chrání
před srdečními chorobami. Začíná být zřejmé, že i nasycené
tuky nacházející se ve středně propečeném steaku (= veřejný
nepřítel zdraví č. 1) nebo proužku másla (= veřejný nepřítel
zdraví č. 2) mají mnohem složitější a v některých případech
neškodné účinky na tělo, než se lidé domnívali. Naše démonizace
tuku se možná obrátila proti nám způsobem, kterému
teprve začínáme rozumět. Když Američané začali omezovat
kalorie, tak kalorie z másla a hovězího a sýru prostě nezmizely.
"Převládalo myšlení, že pokud lidé omezí nasycené tuky, tak je
nahradí zdravým ovocem a zeleninou," říká Marion Nestle,
profesor výživy, potravinových studií a veřejného zdraví na
"New York University". "Dobrá, tak to bylo tedy naivní."
Nové výzkumy naznačují, že hlavním viníkem epidemie
obezity a diabetes typu II je přehnaná konzumace sacharidů,
cukru a sladidel. Rafinované sacharidy jako ty obsažené
v "pšeničném" chlebu, skrytý cukr, nízkotučné crackery
a těstoviny způsobují změny v chemickém složení krve, které
napomáhá tělu ukládat kalorie jako tuk a posílit hlad, což
činí redukci váhy mnohem obtížnější. "Argument proti tuku
byl zcela a úplně mylný," říká Dr. Robet Lustig, dětský lékař
na "University of California" ze San Francisca a prezident
"Ústavu pro zodpovědnou výživu". "Vyměnili jsme jednoduše
jednu nemoc za druhou."
Krátkozraké zaměření na tuk pokřivilo volbu stravy
a přispělo k největší zdravotní krizi, které dnes naše země čelí.
Je čas ukončit válku.
Tučný člověk
Dlouho nám říkali, že méně kalorií a více pohybu vede
k redukci váhy. A my chceme věřit, že věda je čistě záležitost
dat ? špičkový výzkum vždy přinese tu správnou odpověď.
Ale výzkum někdy není rovnocenným soupeřem silné osobnosti.
Nikdo není lepším příkladem ztělesnění tohoto jevu než
Dr. Ancel Keys, autoritativní psycholog, který položil základy
boje proti tuku. Keys poprvé získal jméno, když byl za 2. světové
války požádán Armádou USA vyvinout něco, co se později
stalo známým jako "Příděl K", trvanlivé zásoby potravin,
které nosili vojáci do pole. V následujících letech propukla ve
Spojených státech amerických "epidemie strachu" ze srdečních
chorob, kterou umocňoval infarkt prezidenta Dwighta
Eisenhowera roku 1955. Toho roku připadala téměř polovina
úmrtí v USA na srdeční choroby a mnoha oběťmi byli zdánlivě
zdraví muži, kteří byli náhle zasaženi infarktem. "Zemi
přepadl nesmírný strach," říká Nina Teichholzová, autorka
nové knihy "Velké překvapení o tuku". "Zdálo se, že epidemie
srdečních chorob přišla z čistého nebe."
Keys pro to měl vysvětlení. Formuloval, že vysoká hladina
cholesterolu ? voskovité látky podobné tuku, která se
vyskytuje v některých potravinách, stejně jako se přirozeně
vyskytuje v těle ? zanese cévy, což následně vede k srdeční
chorobě. Měl také řešení. Protože příjem tuku zvyšuje hladinu
LDL cholesterolu, usoudil tedy, že omezení tuku ve
stravě omezí nebezpečí srdečních chorob. (Hladina LDL
cholesterolu je považována za příznak srdeční choroby,
zatímco vysoká hladina HDL cholesterolu chrání srdce.)
V 50. a 60. letech se Keys snažil tuto hypotézu prosadit, cestoval
po světě a sbíral data o stravě a srdečních chorobách.
Jeho průlomová "Studie sedmi zemí" konstatovala, že lidé,
kteří konzumují stravu s nízkým obsahem nasycených tuků,
mají nižší výskyt srdečních chorob. Západní strava, bohatá na
maso a mléčné výrobky, korelovala s vysokou mírou výskytu
srdečních chorob. Tato studie pomohla Keysovi dostat se roku
1961 na titulní stránku časopisu TIME, ve kterém napomínal
Američany, aby omezili kalorie z tuku ve své stravě o třetinu,
pokud se chtějí vyhnout srdeční chorobě. Ten samý rok,
na naléhání Keyse, "American Heart Association" (AHA)
poprvé poradila Američanům omezit nasycený tuk. "Lidé by
měli znát fakta," řekl Keys časopisu TIME. "Pokud se potom
budou chtít ujíst k smrti, nechme je."
Keysova práce se stala základem pro směr medicíny,
která podezřívá tuk coby závažný faktor pro srdeční chorobu.
Studie sedmi zemí byla citována téměř milionkrát. Démonizace
tuku se také hodila nově se objevujícím myšlenkám
o kontrole váhy, což vedlo k zaměření na poměr kalorií
jdoucí dovnitř a kalorií jdoucích ven z organismu. "Každý
se domníval, že jde jen o kalorie," říká Lustig. A protože tuky
obsahují více kalorií na gram než proteiny nebo sacharidy,
převládalo smýšlení, že pokud odstraníme tuk, snížíme
kalorie.
To bylo tím, čemu věřil Keys, který zemřel roku 2004,
a čemu nyní věří i většina Američanů. Ale Keysův výzkum měl
od začátku problémy. Pečlivě si vybíral data, vynechal země
jako Francie a Západní Německo, které měly stravu bohatou
na tuk, ale nízký výskyt srdečních chorob. Keys vyzdvihl řecký
ostrov Kréta, kde takřka není konzumován sýr nebo maso
a lidé se dožívají vysokého věku s čistými arteriemi. Avšak
Keys navštívil Krétu v letech po 2. světové válce, kdy se země
stále ještě zotavovala z německé okupace a strava byla uměle
hubená. Je ještě více matoucí, že Řekové na sousedícím ostrově
Korfu konzumují daleko méně nasycených tuků než
Kréťané, a přece mají daleko vyšší výskyt srdečních chorob.
"Bylo to zcela pochybné," říká Dr. Peter Garcia, prezident
a ředitel "Nutrition Science Initiative", nezávislého centra
pro výzkum obezity. "Nebyla zajištěna úroveň soudobé epidemiologické
studie."
Keysova neotřesitelná sebedůvěra a jeho ochota napadnout
jakéhokoliv vědce, který s ním nesouhlasil, hrály přinejmenším
stejně důležitou roli jako jeho široké sady dat. (Když
biostatistik Jacob Yerushalmy zveřejnil roku 1957 dokument,
který zpochybňoval příčinnou souvislost mezi tukem
a srdeční chorobou, Keys na to ostře reagoval v tisku, kde
tvrdil, že Yerushalmyho data byla zcela pochybná.) Keysův
výzkum se také shodoval s přetrvávající živou pamětí lidí,
podle které Američané kdysi konzumovali stravu široce založenou
na rostlinné složce, než se ve 20. století přeorientovali
na pokrmy bohaté na červené maso. Následovala srdeční
choroba, jako bychom byli potrestáni za naše stravovací
hříchy.
Skutečnost je taková, že je nedostatek věrohodných dat
o americké stravě z doby před polovinou století, a z období
před rokem 1900 chybí téměř úplně. Historické záznamy
naznačují, že Američané byli vždy skuteční "všežravci", kteří
si pochutnávali na hojné divoké zvěřině nacházející se po
celé zemi. Historik Roger Horowitz došel ve své knize "Dát
maso na americký stůl" k závěru, že průměrní Američané jedli
150 až 200 liber masa za rok ? což odpovídá množství, které
jíme nyní.
Poselství o tuku oslovilo veřejnost a kolem roku 1980
bylo již tak zakořeněné v moderní medicíně a výživě, že
bylo téměř nemožné tento konsenzus zpochybnit. Dr.
Walter Willett, v současné době ředitel oddělení výživy na
"Harvard School of Public Health", říká, že měl v polovině
80. let důkaz tvrdící opak, ale žádný významný americký
vědecký časopis nebyl ochoten jej zveřejnit. "Existovalo
pevné přesvědčení, že nasycený tuk způsobuje srdeční choroby,
a vládl odpor k čemukoliv, co by to zpochybňovalo," říká
Willett. "Bylo potřeba formulovat mnohem opatrněji." Prováděl
dlouhodobou epidemiologickou studii, která sledovala
stravu a srdeční zdraví u vzorku více než 40 000 mužů
středního věku. Willett zjistil, že pokud jeho subjekty nahradily
potravu s vysokým obsahem nasycených tuků za sacharidy,
nepřineslo to žádné zlepšení srdeční choroby. Willett
nakonec zveřejnil svoji studii v "British Medical Journal"
roku 1996.
Diskuze o tuku se začala měnit, částečně také díky
Willettově práci. Bylo zjištěno, že mononenasycené a polynenasycené
tuky ? tedy tuky nacházející se v zelenině
a rybách ? jsou prospěšné pro zdraví srdce. Na popularitě
získala středomořská strava, která je bohatá na ryby,
ořechy, zeleninu a olivový olej. Za zmínku stojí, že středomořská
strava není celkově chudá na tuky ? dokonce vůbec
ne. Až 40 % jejích kalorií pochází z poly- a mononenasyceného
tuku. Dnešní lékařské týmy, jako např. na klinice
"Mayo", používají tuto stravu pro pacienty, kteří si dělají
starosti se zdravím srdce, a pozitivní vztah k ní našla i AHA,
která jinak trpí fobií vůči tuku. "Existuje stále více přesvědčivých
důkazů o tom, že středomořská strava je velmi zdravý
způsob, jak jíst," říká Dr. Rose Marie Robertsonová, vedoucí
vědecké sekce AHA.
Co ale říci k nasyceným tukům?? Zde je obtížnější
změnit populární mýty. Roku 2010 doporučily stravovací
směrnice USDA, aby Američané získávali méně než 10 %
svého denního příjmu kalorií z nasyceného tuku ? což je
ekvivalent poloviny hamburgeru na pánvi bez sýru, slaniny
a majonézy, která se často přidává. AHA je dokonce ještě
přísnější: Američané od věku 2 let by měli omezit příjem
nasycených tuků na méně než 7 % kalorií a 70 milionů Američanů,
kteří chtějí mít nižší hladinu cholesterolu, by měli
dodržovat méně než 6 % kalorií ? což se rovná asi dvěma
plátkům sýru cheddar za den. Někteří experti říkají, že se
jim nechce jen tak pustit nasycený tuk z pranýře. "Pokud
nahradíte nasycené tuky polynenasycenými a mononenasycenými
tuky, snížíte hladinu cholesterolu," říká Dr. Robert
Eckel, bývalý prezident AHA a spoluautor řady současných
směrnic. "A to je vše, co potřebujeme vědět."
To ale není celý obrázek. Čím více toho o tuku víme, tím
komplexnější se zdají být jeho účinky na organismus.
Jaká je pravda o tuku
Myšlenka, že je nasycený tuk pro nás špatný, nám
instinktivně dává smysl, a to nejenom z toho důvodu, že
používáme to samé slovo, abychom popsali mastnou látku,
která dává chuť steaku, a zároveň "pneumatiku", kterou
pak nosíme okolo pasu. Chemicky také nejsou příliš odlišné.
Tuky, které kolují naší krví a které se hromadí v našem břiše,
se nazývají triacylglyceroly a vysoká hladina triacylglycerolů
bývá spojována s ischemickou chorobou srdeční. Není
třeba veliké představivosti k tomu, aby člověk došel k závěru,
že konzumace tuku vede k tloušťce, ucpává naše žíly a způsobuje
nám srdeční chorobu. "Zní to jako zdravý selský
rozum ? jsi tím, co jíš," říká Dr. Stephen Phinney, výživový
biochemik, který se po léta věnoval studiu stravy s nízkým
obsahem sacharidů.
Když ale vědci procházeli statistiky, přestala být souvislost
mezi nasyceným tukem a srdeční chorobou tak
zjevná. Meta-analýza z roku 2010, tedy studie o provedení
jiné studie, došla k závěru, že neexistují přesvědčivé důkazy,
které by spojovaly nasycený tuk se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních
onemocnění. Tyto výsledky se opakovaly u další
meta-analýzy, která byla zveřejněna v březnu v "Annals
of Internal Medicine". Tato meta-analýza pokrývala téměř
80 studií, které pracovaly s více než půl milionem subjektů.
Tým vedený Dr. Rajivem Chowdhurym, kardiovaskulárním
epidemiologem z "Cambridge University", došel k závěru,
že současné vědecké poznatky nepodporují nízkou spotřebu
nasycených tuků nebo vysokou spotřebu polynenasycených
tuků, které jsou často považovány za zdravé pro srdce.
Ačkoliv byli autoři kritizováni za způsob, kterým vyhodnocovali
poznatky, nadále stojí za svými závěry a prohlásili,
že cílem jejich studie je ukázat potřebu dalšího výzkumu.
"Hlavním sdělením je, že je potřeba provést na tématu ještě
mnohem více práce," říká Chowdhury.
Vzhledem k tomu, že případ nasyceného tuku byl již
dávno považován za uzavřený, byť jen zmínka o novém prozkoumání
důkazů znamená velký posun. Pokud je ale nové
pojetí nasycených tuků překvapivé, může to být z toho
důvodu, že jsme nepochopili, co maso a mléčné výrobky
dělají s našimi těly. Je nepopiratelně pravda, že nasycený tuk
zvýší hladinu LDL cholesterolu, což je spojováno s vyšším
výskytem srdečních chorob. Toto je nejvážnější biologický
důkaz proti nasycenému tuku. Cholesterol je ale komplikovanější.
Nasycený tuk také zvyšuje hladinu takzvaného dobrého
HDL cholesterolu, což odstraňuje LDL cholesterol,
který se může hromadit na stěnách cév. Zvýšení hladiny jak
HDL, tak LDL staví nasycený tuk do role tzv. "kardio-čističe".
Navíc dnes vědci vědí o existenci dvou druhů částic
LDL: malé, husté a dále pak velké, podobné želatině. Ty velké
se zdají být většinou neškodné ? a je to právě hladina těchto
velkých částic, která se zvýší příjmem tuku. U příjmu sacharidů
se naopak zdá, že posiluje malé, lepkavé částice, které
se nyní zdají, že mají spojitost se srdeční chorobou. "Tato
pozorování mě vedla k otázce, jak pevné jsou důkazy o souvislosti
mezi saturovaným tukem a srdeční chorobou," říká
Dr. Ronald Krauss, kardiolog a vědec, který prováděl pionýrskou
práci při výzkumu LDL. "Existuje nebezpečí, že lidé
byli vedeni špatným směrem, když vnímali za rizikový faktor
LDL cholesterol spíše než LDL částice."
Je důležité pochopit, že ve výživové studii neexistuje nic
jako placebo. Pokud snížíme hladinu jedné živiny, musíme ji
nahradit něčím jiným, což znamená, že vědci vždy zkoumají
živiny ve vztahu k jiným živinám. Je také důležité chápat, že
nové vědecké poznatky neznamenají, že by snad lidé měli
zdvojnásobit konzumaci cheeseburgerů a dávat si velké
množství másla k ranní kávě, jak to dělají někteří příznivci
stravy s ultranízkým obsahem sacharidů. Zatímco se čím
dál tím více zdá, že nasycený tuk má přinejhorším neutrální
účinky na obezitu a srdeční choroby, jiné formy tuku mohou
být dokonce prospěšné. Existují důkazy, že omega-3s, tedy
tuk nacházející se ve lněném semínku nebo v lososu, může
chránit proti srdeční chorobě. Studie publikovaná roku
2013 v "New England Journal of Medicine" zjistila, že
strava bohatá na poly-nenasycené a mono-nenasycené tuky
snižuje riziko kardiovaskulárních příhod.
I v rámci kategorie nasycených tuků existuje rozmanitost.
Studie z roku 2012 zjistila, že tuky nacházející se
v mléčných výrobcích, tedy zdroj, ze kterého Američané získávají
většinu svého příjmu nasyceného tuku, se zdají mít
více ochrannou funkci než tuky nacházející se v mase. "Tou
hlavní otázkou zde je srovnání," říká Dr. Frank Hu, výživový
specialista na "Harvard School of Public Health", "S čím
budete nasycený tuk srovnávat?"
Nezamýšlená strava
Potravinářský průmysl je vše, jen ne nevynalézavý.
Výrobci se přizpůsobili, když došlo v 80. letech k prokletí
tuku, a naplnili regály obchodů s potravinami nízkotučnými
sušenkami, crackery a koláči. Myšlení spotřebitele bylo jednoduché:
tuk je nebezpečný, a protože tento výrobek neobsahuje
tuk, musí být zdravý. To byla chvíle, která patřila Snack
Wells, což je značka nízkotučných sušenek, kterou založila
fi rma Nabisco roku 1992 a které během dvou let překonaly
prodeje uznávaných crackerů Ritz a staly se národní svačinou
č. 1. Ovšem bez tuku, bylo potřeba něco přidat, a tak Američané
uzavřeli nebezpečný obchod. "My jsme prostě ubrali
tuk a přidali nízkotučných pochybných potravin, které zvyšují
příjem kalorií," říká Dr. David Katz, zakládající ředitel "Prevention
Research Center na Yale University". "To byla strava
s nezamýšlenými důsledky."
Tyto důsledky byly vážné. Mezi lety 1971 až 2000
stouplo procento kalorií ze sacharidů téměř o 15 %, zatímco
podíl kalorií z tuku klesl ? což odpovídalo doporučením specialistů.
Roku 1992 doporučil USDA podávat obilniny 11x
denně, oproti tomu kombinovaně maso, vejce, ořechy, fazole
a ryby pouze 2−3x denně. Školní správa napříč zemí zakázala
plnotučné mléko, naproti tomu slazené čokoládové mléko
zůstalo součástí menu, protože je nízkotučné.
Myšlenka původně spočívala částečně v omezení kalorií,
ale Američané ve skutečnosti začali jíst více: 2 586 kalorií
denně roku 2010 ve srovnání s 2 109 kaloriemi denně roku
1970. V tomto období stouplo množství kalorií z mouky a cereálií
o 42 % a obezita a diabetes typu II se staly epidemií. "Nedá
se popřít, že jsme se vydali špatnou cestou," říká Jeff Volek,
lékař z "University of Connecticut". "Je obtížné pochopit, proč
strava bohatá na rafinované sacharidy může vést k obezitě
a k diabetu. Má to spojitost s chemií krve. Jednoduché sacharidy
obsažené v chlebu nebo kukuřici nemusí na vašem talíři
vypadat stejně jako cukr, ale promění se v něj ve vašem těle, když
jsou stráveny. "Bageta na vaše tělo působí stejně jako sáček
sušenek Skittles," říká Dr. Dariush Mozaffarian, nastupující
děkan oboru nutriční vědy na "Tufts University".
Tyto cukry zrychlují produkci inzulinu, který je příčinou
toho, že se tukové buňky začnou více ukládat, a to
vede k nárůstu hmotnosti. Protože zbude méně kalorií,
které dodávají tělu energii, my se začneme cítit hladoví a náš
metabolismus zpomalí ve snaze ušetřit zbývající energii.
Jíme více, přibíráme a nikdy se necítíme být dostatečně syti.
Dr. Westman z Duke říká: "Hlad je zabiják všech hubnoucích
programů. Nízkotučná a nízkokalorická strava nefunguje."
A protože se tento proces opakuje a naše buňky se stávají více
odolné vůči inzulinu a to má za následek přibírání na váze, což
jenom zvyšuje rezistenci k inzulinu a způsobuje začarovaný
kruh. Obezita, diabetes II. typu, vysoká hladina triacylglycerolu
a nízká hladina HDL mohou následovat a příjem tuku
se na tom stěží podílí. Ukazuje se, že všechny kalorie nejsou
utvořeny stejně.
"Pokud se zaměříme na tuky, sacharidy nevyhnutelně
narostou," říká Ludwig, který je spoluautorem nejnovějšího
komentáře JAMA k tomuto problému. Nedali byste laktózu
člověku trpícímu nesnášenlivostí na laktózu, ale zároveň
dáváte sacharidy lidem, kteří trpí nesnášenlivostí na sacharidy.
Strava chudá na sacharidy přicházela a vycházela z módy
od té doby, kdy před 50 lety Dr. Robert Atkins začal propagovat
svoji teorii. (Nikdy se nestala populární v běžné medicíně;
The American Diabetic Association jednou nazvala
Atkinsovu dietu jako "noční můru výživových expertů".)
Studie Dr. Westmana zjistila, že nahrazení sacharidů tuky
může pomoci dokázat zvládnout a zastavit návrat cukrovky.
V roce 2008 studie zveřejněná v "New England Journal
of Medicine" zkoumala více než 300 subjektů, kteří zahájili
buď nízkotučnou, s nízkým obsahem sacharidů, nebo středomořskou
stravu, a bylo zjištěno, že lidé s nízkotučnou stravou
zhubnou více než ti se stravou s nízkým obsahem sacharidů či
středomořskou stravou, obě z těch vyznačujících se vysokým
množstvím tuku. Takovéto výsledky nebyly překvapivé
− studie po studii zjišťovaly, že je velmi obtížné zhubnout s nízkotučnou
stravou pravděpodobně proto, že konzumace tuků
a masa může vytvářet pocit nasycení, čehož je obtížnější docílit
pomocí stravy bohaté na sacharidy i v případě omezení jídla.
Ne každý expert souhlasí. Dr. Dean Ornish, zakladatel
neziskového "Preventive Medicine Research Institute", který
nízkotučnou, téměř veganskou dietu ukázal v jedné studii
jako schopnou oslabit ucpání cév, si naopak dělá starosti
s nárůstem spotřeby proteinů živočišného původu, což může
způsobit své vlastní zdravotní potíže, a odkazoval přitom na
studie spojující zejména červené maso s vyšším výskytem
rakoviny střev. Je zde také nepříjemný fakt, že maso, a to
zejména hovězí, má významný dopad na naši planetu. Téměř
třetina nezaledněného povrchu Země se využívá tak nebo
onak k chovu dobytka. I kdyby bylo pro nás prospěšné konzumovat
více tuku, o čemž Ornish není přesvědčen, mohlo by
to mít závažné dopady na životní prostředí, pokud by to vedlo
k významnému nárůstu spotřeby masa. "Tyto studie jenom
říkají lidem, co chtějí slyšet," říká Ornish. "Existuje sklon vše
zjednodušit a hledat jakési zázračné řešení."
Válka kvůli tuku není zdaleka u konce. Zvyky spotřebitelů
jsou hluboce zakořeněné a celé průmyslové obory jsou
založeny na démonizaci tuku. Máme zde televizní týmy přicházející
s reality show o redukci váhy. Máme zde regály
stále ještě naplněné nízkotučnými snacky. Většina z nás stále
ještě cítí závan studu, když zhltneme steak. Navíc zveřejnění
vědeckého výzkumu, který protiřečí nebo zpochybňuje to,
co jsme dlouho slýchali o nasyceném tuku, může být stejně
tak těžké jako pro Willetta v 90. letech. Dokonce i odborníci
jako Dr. Hu z Harvardu, který tvrdí, že by si lidé neměli dělat
starosti s celkovým množstvím tuku, nejdou tak daleko, aby
zcela vrátili tuku dobrou pověst. "Dělám si starosti, že pokud
lidé dostanou informaci, že je nasycený tuk v pohodě, povede to
k nezdravým návykům," říká. "Měli bychom se zaměřit na kvalitu
potravin, a to skutečných potravin."
Téměř každý odborník souhlasí s tím, že bychom byli
zdravější, kdyby větší část naší stravy tvořilo něco, co spisovatel
Michael Pollan jednoduše nazývá "skutečným jídlem".
Ohromující nárůst obezity v posledních desetiletích nepramení
pouze jen z rafi novaných sacharidů, které působí chaos
v našem metabolismu. Stále větší část toho, co jíme, k nám
přichází v podobě navržené potravinářským průmyslem tak,
abychom chtěli více. Existují důkazy, že samo technologické
zpracování zvyšuje nebezpečí, které pramení z potravin. Studie
naznačují, že zpracované maso může zvýšit riziko výskytu
srdeční choroby jiným způsobem než maso nezpracované.
To, jak jíme ? tedy jestli si sami vaříme, nebo šáhneme
po předpřipraveném fast foodu ? má stejně velký význam jako
to, co jíme. Nemusíte se cítit špatně kvůli smetaně v kávě nebo
žloutku ve vajíčkách nebo příležitostnému steaku s ..., pokud
máte kulinářské sklony. Nepředpokládejte nicméně, že konec
války s tuky otevírá cestu k "extra výhodným pokrmům", kterých
můžete sníst, kolik chcete. Jak to řekl Dr. Katz: "Tvrdá
pravda je, že jediný způsob, jak jíst dobře, je jíst dobře." Což
ovšem, jak bych chtěl s radostí podotknout, nezahrnuje
odstředěné mléko."
Převzato z Potravinářské revue