Mám mnoho oblíbených destinací, kam se pravidelně
a nejenom za sýry vracím, ale oblast Zillertálských
Alp, rozprostírajících se na hranicích mezi Rakouskem
a Itálií, patří k mým určitě nejzamilovanějším.
A proč se sem vracím tak často? Je to prosté. Stále objevuji
nové mnou dosud nezlezené vrcholy a horské túry,
ale hlavně hledám a objevuji další horské sýrárny a poznávám
a také ochutnávám další překvapivé chuti sýrů.
Do oblasti Zillertálu jsem vás naposledy pozval v roce
2011, kdy jsem vám představil pro tuto oblast asi nejtypičtější
sýrovou specialitu, kterou je Zillertaler Graukäse nebo,
chcete-li, "Zillertálský šedý sýr" (viz Potravinářská Revue
č. 6/2011). Samozřejmě jsem si ani letos v létě nezapomněl
vychutnat skvělou krémovou polévku Graukäsesuppe a také
sýrové krapně, které se zde z tohoto kyselého sýra pečou
v každé domácnosti a v každé restauraci. A pokud byste si
chtěli třeba takovouto polévku sami doma připravit, nabízím
recept mé "paní domácí" z Mayerhofenu:
Nejprve si ze 40 g másla a stejného množství hladké
mouky připravte světlejší jíšku, smíchejte ji s jedním litrem
hovězího vývaru a povařte po dobu asi 15 minut. Pak polévkový
základ osolte, přidejte trochu kmínu a vmíchejte 1/8 litru
smetany a přibližně 10 gramů Zillertálského šedého sýra. Že
ho nemáte? Nevadí, můžete ho nahradit stejným množstvím
nastrouhaných nepříliš prozrálých olomouckých tvarůžků
nebo méně prozrálým sýrem Niva. Chuť polévky bude také
skvělá.
Ale vraťme se z kuchyně zpět do hor a pojďme si přiblížit
další zajímavé sýry z této oblasti. Když jsem se zamýšlel, co
vlastně tyto sýry spojuje, uvědomil jsem si, že to je zejména
mimořádná kvalita horského mléka. Sýry označované jako
"Bergkäse", tedy horské sýry, se vyrábějí z mléka dojnic
pasoucích se v nadmořských výškách nad 800 metrů a v zimě
krmených výlučně senem, mnohé ale nesou také označení
"Almkäse", kdy se jedná o sýry z horských alm, jak se nazývají
vysoko v horách položené pastviny, na kterých jsou dojnice přibližně
od konce května do konce září. Šťavnaté traviny a horské
byliny jsou pak skvělým základem pro výjimečný buket těchto
sýrů. "Almkäse" se vyrábějí pouze po dobu sezonní pastvy,
protože almy se v podstatě nesečou a seno se zde nesuší.
V Rakousku byla v roce 2003 navíc zavedena dnes velmi
účinná a spotřebitelsky vyhledávaná marketingová značka
"Heumilch". Tento výraz je hůře přeložitelný, ale dá se popsat
jako "mléko ze sena". Značka vznikla nejprve v rakouské
spolkové zemi Vorarlbersko, kde ji vytvořilo konsorcium
producentů mléka AGRE s cílem zvýšit podporu spolupráce
sedláků a sýrařů. Brzy na to se však její koncept rozšířil také
do Tyrolska, Solnohradska a Horního Rakouska. Označení
"Heumilch" bylo v roce 2012 zapsáno u Evropské komise
jako zaručená tradiční specialita a je jedním z významných
opatření rakouského programu udržitelného zemědělství.
Mezi hlavní cíle konceptu "Heumilch" si konsorcium
prvovýrobců vytklo udržení sklizně a přípravy sena a řádné
hospodaření s ním jako s hodnotným prémiovým produktem
určeným k účinnému využití v agrosektoru, dále pak marketingové
hodnocení této píce k získání lepších šancí na trhu,
zejména zhodnocení parametrů tohoto krmiva při získávání
mléka pro výrobu tzv. "Heumilchkäse", tedy sýrů na bázi
tohoto mléka, a konečně udržení provozu speciálních regionálních
"Heumilchkäsereien", čili horských sýráren využívajících
pro svoji výrobu právě toto mléko.
Marketingová komunikace této značky byla nesmírně
úspěšná. Jejím základem bylo, že mléko této kvality a výrobky
z něho jsou přírodní a zdravější. V roce 2010 byla propagační
kampaň "Heumilch" oceněna na Světovém mlékárenském
summitu IDF v Aucklandu na Novém Zélandu dokonce jako
nejúspěšnější reklamní kampaň roku.
Dobře připravené seno zejména z horských oblastí je
krmivo bohaté na živiny. V horských travinách se vyskytuje
běžně 30-50 druhů trav, květin a bylin. Řadou studií bylo již
prokázáno, že zkrmování kvalitního sena má dobrý dopad na
zdravotní stav dojnic i prodlužování jejich průměrné délky
života. Některé studie popisují, že dojnice krmené přes léto na
pastvě a v zimě pak senem dosahují až deseti laktací v životě,
což je 3−4krát více než počet otelení u krav krmených silážemi.
Z pohledu kvality mléka "Heumilch" byl prokázán
významně nižší počet mikroorganismů v porovnání s mlékem
získávaným z intenzivních chovů, dvojnásobné množství
omega-3 mastných kyselin a konjugované kyseliny linoleové
(CLA), vysoký obsah antioxidantů, což všechno může vést
k posílení našeho imunitního systému.
Některé reklamní slogany připisují této surovině
nálepku "nejčistší mléko" a spotřebitelé na to dnes opravdu
slyší. Z "Heumilch" se zde vyrábějí nejenom sýry, ale také konzumní
mléka, zakysané mléčné výrobky, máslo, tvarohy. Pro
zemědělce znamená tato značka také zajímavý jakostní příplatek,
který se k základní ceně mléka při nákupu připočítává.
Když dnes navštívíte kterýkoliv rakouský supermarket,
s "Heumilch" výrobky se setkáte téměř vždy. Nejsou vůbec
levné, ale je to přidaná hodnota, za kterou si jsou spotřebitelé
ochotni zaplatit více. A také je vyhledávají.
Při mých letošních toulkách po Zillertálských Alpách
jsem si řekl, že bych rád navštívil některou ze sýráren, která
zpracovává právě toto mléko.
Má první cesta vedla nejprve do turisticky vyhlášené
horské sýrárničky "Hochzeller Käsealm" v Heizenbergu, kde
na mě čekalo několik překvapení: malým zklamáním byla
sice nejprve skutečnost, že se na sýrárně už několik let sýry
nevyrábějí. Po přistoupení Rakouska do Evropské unie totiž
tato malá sýrařská manufaktura "nedosáhla" na přísné unijní
požadavky a investice do modernizace provozu by se zřejmě
nevyplatily. Výrobní provoz byl však zachován jako "ukázková
sýrárna", kterou mohou návštěvníci volně procházet,
a při prohlídce se zdá, že tu jenom dnes výroba neprobíhá.
Expozice byla dále rozšířena o sýrařské muzeum s velmi zajímavými
předměty z tradičního alpského sýrařství - vědra,
konve, odstředivky, formy na sýry a máslo, sýrařské lisy, harfy,
různé drobné pomůcky, cenné archiválie apod. V budově
sýrárny byla dále zřízena prodejna nabízející široký sortiment
zdejších zemědělských specialit, zejména pak horských sýrů,
tradičních tyrolských uzenin - tedy špeku a klobás, ale také
jiných regionálních produktů, jako jsou bylinné čaje a likéry,
pálenky, koření, med a mnohé další. Úspěch se dostavil -
sýrárna sice již nevyrábí, ale přesto dnes vydělává více, nežli
by tomu bylo, kdyby sýřila pouhých dřívějších 2000 litrů
mléka denně.
Má cesta z Heizenbergu pokračovala údolím řeky Ziller
do vesnice Fügen, ve které je zdejší sýrárna specializovaná
výlučně na zpracování "Heumilch" mléka. Mlékárna denně
sváží mléko z oblasti Zillertálu od celkem 250 zemědělců,
kteří všichni přijali koncept výroby mléka s etiketou "Heumilch".
Sýrárna ve Fügenu pak z této hodnotné suroviny
vyrábí skutečně mimořádné mléčné výrobky. I zde se přitom
zaměřují na turisty, a proto i tady je možné každý den pozorovat
z prosklené galerie všechny fáze výroby sýrů a másla.
Také zde je zřízena muzejní expozice tradičního alpského
mlékařství a velmi detailně tu mají popsán způsob přípravy
a uskladnění sena a jeho využití v chovatelství s "vyšší přidanou
hodnotou".
Sýrárna ve Fügenu vyrábí přibližně okolo 20 druhů sýrů
a skutečně jeden lepší než ten druhý. A opět velké překvapení.
Po prohlídce sýrárny a muzea je poslední zastávkou specializovaná
prodejna, ve které si můžete všechny tyto produkty
libovolně ochutnat a porovnat, nežli se případně rozhodnete
některý z nich zakoupit. Po pravdě řečeno, zdejší sýry jsou
tak dobré, že si z jejich nabídky v podstatě vždy vybere každý
návštěvník. A jaké mě nejvíce zaujaly?
Zillertaler Gipfelstürmer
(Zillertálský útočník na
vrchol)
Jedná se o polotvrdý
horský sýr s obsahem 45%
tuku v sušině, vyrobený
výlučně z pasterovaného
mléka "Heumilch". Sýr
zraje přírodně pod červeným
ušlechtilým mazem.
Po 10 týdnech zrání dociluje
velmi pikantní a aromatické
chuti.
Zillertaler Alpenkönig
(Zillertálský alpský král)
Tento vynikající sýr je
nejnovější sýrařskou kreací
zdejší sýrárny. Vychází se
z plnotučného syrového
"Heumilch" mléka tak, aby
sýr měl nejméně 50% tuku
v sušině. Obdobně jako
předchozí sýr zraje tento
pod nátěrem mazové mikrofl
óry, v tomto případě ale po dobu nejméně 16 týdnů.
Chuť je velmi plná, aromatická s příjemným podtónem
ošetřující povrchové mikrofl óry.
Zillertaler Rahmlaib
(Zillertálský smetanový
bochník)
Tento polotvrdý sýr se
rovněž vyrábí z "Heumilch"
mléka, a má dokonce 55%
tuku v sušině. Sýr zraje po
dobu 8 týdnů. Po uzrání je
jeho konzistence vláčná, na
řezu najdete malá očka.
Chuť je velmi smetanová,
jemná a lahodná.
Zillertaler Bauerngold
(Zillertálské sedlácké zlato)
Sýrárna ve Fügenu vyrábí i blokové sýry, jejichž
zástupcem je i tento zajímavý druh. Polotvrdý střednětučný
sýr se 45% tuku v sušině se po 8týdenním zrání udí v kouři
z bukových štěpků. Uzením sýr získává kromě velmi příjemné
kouřové chuti také zlatavou barvu povrchu.
I když by se to snad nezdálo, je tento výrobek jedním
z nejprodejnějších sýrů místní sýrárny.
Emmentaller aus Fügen
(Ementál z Fügenu)
Zdejší sýraři nezapomínají ani na "klasiku", a vyrábějí
proto také sýr ementálského typu. Tento typický tvrdý sýr se
z "Heumilch" mléka vyrábí podle klasické receptury a zraje
nejméně 12 měsíců. Po uzrání získává výrobek charakteristickou
jemně oříškovou a lehce nasládlou chuť.
Ve výčtu zdejších produktů bych mohl ještě dlouho
pokračovat, protože zdejší paleta sýrů je skutečně nepřeberná.
I zde sýraři vyrábějí zillertálskou specialitu "Graukäse",
populární je také místní pivní sýr "Zillertaler Bierkäse" nebo
polotvrdý "Der Zillertaler", popř. v chuti jemňoučký "Zillertaler
Jaus´n Kas".
Já však musím ještě zmínit jiný mléčný produkt, který
mě svou kvalitou a chutí mimořádně zaujal. Bylo jím v sudové
máselnici stloukané hnětené máslo ze zakysané smetany, opět
získané z mléka kvality "Heumilch".
Toto máslo se zde balí
do pergamenového papíru
buď po půl kile, výrobek pak
nese označení jako "Zillertaler
Naturbutter" (Zillertálské
přírodní máslo),
nebo do luxusního balení
o hmotnosti 200 g s etiketou
"Modlbutter" (viz
obrázek).
I když se jedná o tradiční
máslo s 82% tuku,
je jeho chuť mimořádná,
smetanově lehce nakyslá
a velice lahodná. Máslo vyrobené v sudové máselnici se také
snadno roztírá, a to už po krátké době od vyjmutí z ledničky.
Poslední sýrárnou a její prodejnou, kterou jsem v údolí
Zilleru navštívil, byla "Bergkäserei Zillertal" v obci Schliters,
která se specializuje na výrobu "Zillertálského horského
sýra" a dalších tvrdých sýrů.
Sýrárna patřící rodině Aloise Hirschhubera je provozována
již od roku 1921. Jejich výrobky jsem opět chutnal
na prodejně, která k sýrařskému provozu patří. V nabídce
je zejména "Zilleretaller Bergkäse", a to v několika stupních
zralosti. Nejpikantnější byl pro mě zejména sýr ve stáří
12 měsíců, jehož chuť byla velmi podobná "Vorarlberskému
horskému sýru", který je ochraňován jako sýr s chráněným
označením původu.
Zillertal je pro své návštěvníky ztělesněním výjimečné
přírodní krásy, překrásných hor s rozkvetlými loukami a s pasoucím se dobytkem, s horskými
boudami, ve kterých po náročných
túrách dostanete vždy sýrovou přesnídávku
"Jaus´n Kas" nebo "Brettljausen"
a po sportovním či turistickém
výkonu zažijete často i gurmánské
překvapení. I pro toto byl v Rakousku nedávno vyvinut nový
marketingový koncept nazvaný "Genuss Region Österreich".
Zillertálské Alpy se rozhodně k takovýmto "zážitkovým
regionům" řadí, a určitě si proto návštěvu této části
Tyrol nenechte ujít. Bude se vám tu líbit a rozhodně si zde
pochutnáte.
Převzato z Potravinářské revue