V minulé kapitole našeho putování jsme se toulali po
švýcarském Appenzellu. Tentokrát společně uděláme
jenom malý krůček zpět a octneme se rázem u nepřehlédnutelného
Bodamského jezera, jehož vodami prochází
hranice hned tří států - Rakouska, Německa a Švýcarska.
Já vás ale pozvu do jeho nejmenší, tedy rakouské části,
zaujímající pouhých 6,5 % plochy tohoto nejrozlehlejšího
alpského jezera (538,5 km2).
V široké deltě Rýna,
který napájí Bodamské jezero, leží překrásné město Bregenz,
vstupní brána do Vorlarbergu. A právě v tomto místě
"vládne" sýrařům od roku 1908 již po tři generace slavná
rodina Ruppů. Letos v červenci jsem přijal pozvání
Ludwiga Ruppa, současného výrobně technického ředitele
společnosti, a prohlédl si nejenom supermoderní tavírenský
provoz v Hörbranz u Bregenze, ale samozřejmě se
podíval do předhůří alpského masivu Pfänder na výrobu
chráněného Voralbergského horského sýra, ale i dalších
sýrů, které mají Ruppovi ve svém širokém sortimentu.
Vítejte tedy u Ruppů, vítejte ve světě rozmanitých sýrových
pochoutek. Když se totiž v Rakousku řekne sýr, tak si většina
lidí vybaví právě jméno Rupp. Tak silně se totiž zapsala
do spotřebitelského povědomí dnes již více než stoletá tradice
známé sýrařské rodiny. A proto hrdě o svých produktech
rodina s místním dialektem říká: Rupp = S'Beschte Eck vom
Käs (s bešte ek vom kés), tedy něco jako "Rupp = nejlepší trojúhelníček
sýra".
Zakladatelem rodinné tradice byl Josef Rupp I.
(1885-1962). Zní to skoro jako pohádka - již jako třináctiletý
chlapec uměl vyrábět sýry a za peníze, které si na horských
sýrárnách vydělával, si zaplatil studium na sýrařské škole
ve Švýcarsku. Ve svých třiadvaceti letech si pak u Bodamského
jezera založil svůj vlastní podnik. Byl vůbec prvním
Rakušanem, který ve své sýrárně vyráběl švýcarské sýry typu
Ementál a již ve dvacátých letech minulého století je s úspěchem
vyvážel do Itálie, Belgie, severní Afriky, a dokonce
i Ameriky. V polovině třicátých let se začal věnovat výrobě
tavených sýrů, které se staly v jeho firmě velmi žádaným
exportním artiklem.
Jeho pokračovatelem
byl syn Josef Rupp II.
(1926-1970). V 50. letech
byly pod jeho vedením
firmy položeny kameny
pro dnešní hospodářský
úspěch. V této době se rozvinula
první opravdová
marketingová strategie
fi rmy založená na značkových
produktech. Na trhu
se objevily sýry s etiketou
se zobrazenými alpskými
hořci a názvem Enzian,
které se staly opravdovým
spotřebitelským pojmem. Na práci Josefa Ruppa II. navázala
velice statečně jeho manželka Gertrude Rupp, která je dosud
neformální hlavou rodiny.
Dnešní moderní fi rmu ale již úspěšně řídí její dva synové,
dr. Josef Rupp III. (uprostřed) a Mag. Ludwig Rupp (vpravo),
společně ještě se svým švagrem Haraldem Fischli (vlevo).
Tedy již třetí generace, ale stále stejné sýrařské nadšení přinášet
na moderní trhy nové a nové výrobky, a přitom nezapomínat
na letitou tradici. To je životní poslání tohoto týmu, jak
jsem ho měl možnost v Bregenz poznat.
Dnešní společnost Rupp AG produkuje ročně 30 000
tun tavených a přírodních sýrů a zaměstnává na 350 pracovníků.
Roční obrat představuje 105 milionů € a 75% produkce
(především tavených sýrů) putuje do více než 60 zemí
světa. Současná výroba tavených sýrů se odehrává ve čtyřech
rakouských závodech situovaných v Hörbranz, v Hardu,
v Lochau a v Hergatz. Pátý závod je v německém městě Lindenberg.
Největší rozvoj společnosti
se datuje ale pravděpodobně
do roku 2008.
V bregenzském předměstí
Hörbranz totiž "na zelené
louce" vyrostl na ploše
12 700 m2 zcela nový, technologicky
unikátní tavírenský
závod s vysokým
stupněm automatizace.
Robotizovaný sklad hotových
výrobků pojme
6000 palet se zbožím.
V závodě se vyrábí dva typy
tavených výrobků: první
skupinou jsou tavené sýry
ve všech možných typech
spotřebitelských balení -
nejčastější jsou tradiční trojúhelníky a porce, ale především
pak tavené sýrové plátky. Dalšími formáty jsou salámové sýry,
bloky, sýrové fondue, různé sýrové snacky a spousta "zábavných"
porcí určených zejména dětské populaci (např. tzv.
blister-pack). Druhou sortimentní skupinou jsou výrobky
určené pro další průmyslové zpracování, typu B2B (business
to business). U této komoditní výrobkové skupiny patří společnost
Rupp k nejsilnějším v Evropě.
V roce 2010 vytvořila společnost Rupp významný
joint-venture projekt se silnou globální skupinou Schreiber
Foods International z amerického Wisconsinu. V závodě
Lindenberg v Německu se v rámci této spolupráce věnují
výrobě tavených sýrů a tavených sýrových výrobků balených
do privátních značek maloobchodních řetězců. V segmentu
privátních značek patří ostatně tato americká skupina k nejsilnějším
na světě a tradiční sýrařská společnost Rupp se
tímto svým krokem stala rovněž jedním z významných globálních
hráčů.
Ale pojďme se nyní z globálního světa vrátit opět k tradičnímu
sýraření. Jak jsem již uvedl, nejsou to pouze tavené
sýry, které šíří slávu rodiny Ruppových. Mezi jejich výrobky
patří celá řada vynikajících polotvrdých a tvrdých alpských
sýrů. Nejenom že je již v minulosti rodina Ruppů sama vyráběla,
ale navíc se v roce 2008 stala vlastníkem další významné
sýrařské společnosti Alma.
Společnost Alma byla založena alpskými sedláky
z oblasti Bregenzwald v roce 1921, ale jejich řemeslný spolek
se datuje už od roku 1860. Symbolem společnosti Alma se
již v roce 1925 stalo vyobrazení selky - mlékařky ve zdejším
typickém bregenzwalderském
kroji a s čepcem připomínajícím
bělavé chmýří
pampelišek. Do dneška to
také je nejstarší rakouská
ochranná známka z mlékařského
světa.
Úspěch Almy se dostavil
velmi brzy a ve třicátých
letech společnost
expandovala. Hospodářský
rozkvět umožnil otevřít
v Hardu v roce 1951 novou,
a na tuto dobu vysoce
moderní sýrárnu. Kromě
přírodních sýrů se stejně jako Rupp začala Alma specializovat
na výrobu tavených sýrů balených do pro ni charakteristických
krabiček tvaru půlměsíce, ve kterých byly vějířově poskládány
tavené trojúhelníčky sýra.
A historie šla dál. Poslední významnou etapou pak byl
právě rok 2008, ve kterém se stal družstevní sýrařský podnik
Alma součástí rodinné fi rmy Rupp. Společnost Rupp je velice
hrdá, že pod svá křídla převzala další tradiční značku. Zachovala
její kompletní výrobní program a převzala současně
všech 120 zaměstnanců.
A jaké sýry se především vyrábějí? Tím nejznámějším je
bezpochyby Voralberský horský sýr, jehož výrobu jsem měl
možnost u Ruppů poznat na jejich malé sýrárničce v Hintereggu.
Jedná se o sýr vyráběný ze syrového mléka získávaného
od dojnic pasoucích se v nadmořských výškách nad
800 metrů a v zimě krmených výlučně senem. Silážování píce
není dovoleno. Jedná se o tvrdý sýr s dobou zrání nejméně
6 měsíců (Vorarlberger Bergkäse - S'Original) nebo 10 měsíců
(Vorarlberger Premium Bergkäse). Ten druhý také nese
pečeť chráněného označení původu. Sýr se formuje do bochníků
o hmotnosti nejméně 8 kg, ale v případě mnou navštívené
sýrárny to byly bochníky vážící 35 kg. Vyzrálé sýry jsou
velmi pikantní a silné sýrové chuti.
Dalším skvělým sýrem je opět výrobek s chráněným
označením původu, který se jmenuje Voralberský alpský sýr
(Voralberger Alpkäse nebo Voralberger Hochalpenkäse).
Rozdíl oproti tradičnímu Voralberskému horskému sýru je
v tom, že tento sýr pochází z mléka dojnic pasoucích se v nadmořských
výškách od 1200 až do 1700 m, a sýr se proto také
vyrábí pouze po dobu letní sezony, kdy se hnědošedé alpské
dojnice pasou na horských loukách (almách). Sýry zrají
nejméně 9 měsíců a na jejich výsledném buketu se podílejí
zejména šťavnaté horské byliny.
V sýrárně Hinteregg nemohl chybět ani Ementál, ale
také další specialita rodiny Ruppových. Tím byl tzv. "Rupp
Rässkäse", polotvrdý sýr s kůrkou ošetřovanou slaným
roztokem s červeným sýrovým mazem. Velmi aromatický
a pikantní sýr spíše připomínal švýcarský Appenzellerský sýr,
o kterém jsme si vyprávěli minule, ale nutno dodat, že byl také
zcela jedinečný.
Tvrdých i polotvrdých sýrů má společnost Rupp ve svém
sortimentu ještě daleko více, řada z nich je vysloveně sezonních
a mezi takové patří např. "Rupp Holunder Käse", polotvrdý
sýr aromatizovaný květem černého bezu, který má velice
zajímavou vůni a chuť. A ještě bych neměl zapomenout na
dnes již slavný "Spätburgunder Käse", polotvrdý sýr afi novaný
červeným burgundským vínem, který se stal asi nejvíce
prodávaným sýrem tohoto typu v německy mluvících zemích.
A takto by výčet mohl ještě pokračovat.
Když jsme s panem Ludwigem Ruppem diskutovali
v zasedací místnosti v Hörbranz u Bregenze, nemohl jsem při
našem hovoru spustit oči z celé řady ocenění výrobků, která
zde byla ve vitrínách vystavena. Jenom kolik tu bylo sýrařských
"Oskarů" za nejlepší rakouský sýr. Tato cena se zde
v Rakousku nazývá "Käse Kaiser" (= Císař sýrů) a společnost
Rupp jich posbírala skutečně již velmi mnoho.
Společně s Ludwigem Ruppem poklepávám ve zracích sklepích
zralost Voralberského sýra.
Snad nakonec našeho dnešního putování připomenu
ještě několik souhrnných čísel o sýrařství ve Voralbergu:
V této rakouské spolkové zemi je dnes na 560 horských
luk (alm), na kterých se pase okolo 39 tisíc krav a z nich je
22 tis. dojnic. Na 137 almách jsou provozovány malé, spíše
salašnické sýrárničky, které představují zemědělskou řemeslnou
tradici zdejšího regionu. Člověk a příroda tu tak jsou
neoddělitelně spojeny. Příroda formuje lidi a ti zase přetvářejí
přírodu. Z čerstvého mléka nadojeného v těch nejvyšších
alpských partiích se tu po staletí vyrábějí většinou rukodělně
ty nejlepší sýry. Chuťový zážitek, který je dnes žádán možná
ještě více, než tomu bylo v počátcích mlékaření. Kousek skvělého
horského sýra, který se tak dobře hodí ke sklence vína,
nebo třeba křupavý krajíc chleba namazaný lahodně smetanovým
taveným sýrem s etiketou Rupp nebo Alma. To jsou
dva pohledy na potravinu a také na dvě tváře sýrařské tradice
rodiny Ruppů z Voralberska. Takto jsem je tu poznal
a moji dvoudenní návštěvu si u Bodamského jezera opravdu
užil. A jsem přesvědčen, že sýrařské nadšení Ludwiga Ruppa
a jeho příbuzných je tou nejlepší zárukou, aby sýrařská tradice
Voralbergu žila dál.
Převzato z Potravinářské revue.