Dvě osobité alpské speciality, které se staly součástí životního stylu.
Kdo by neznal tyto dva zajímavé způsoby konzumace
sýrů, které jsou povětšinou spojovány se švýcarskou
sýrařskou kulturou. Není to však jenom Švýcarsko, kde se
s oblibou tyto teplé sýrové pokrmy konzumují, známé jsou
také ve Francii, Itálii, Rakousku, tedy v dalších alpských
zemích, ale dnes se jejich obliba postupně rozšířila po celém
světě.
Přestože si jednotlivé alpské země činí nárok na původ
fondue, je skutečným domovem této regionální speciality především
západní a střední Švýcarsko (tedy "francouzské")
a také kanton Wallis (Valais). Fondue bylo dříve spíše zimní
lahůdkou sedláků a pastýřů, protože bílý chléb namáčený
do teplé sýrové taveniny v zimních měsících dobře zahřál.
Postupně se ale fondue stalo celoročním, doslova "národním"
pokrmem Švýcarů, jehož význam byl větší než pro pouhé
nasycení. Podávání sýrových fondue se postupně stalo doslova
rustikální společenskou událostí. Jejich konzumace totiž spočívá
v tom, že všichni sedící u stolu jedí "z jednoho hrnce",
přesněji řečeno z jednoho kotlíku, ve kterém se tradiční švýcarské
sýry roztavují, a lidé kolem stolu se tak začnou mezi
sebou čile bavit, což
by se při "normálním"
jídle nikdy nestalo.
Toto "stmelení" je
nepochybně prospěšné
a radostné, ať už
se jedná o rodinnou
sešlost či společnost
přátel, známých,
hostů či kolegů
z práce.
Pochutnání si na sýrových fondue v Zillertálských Alpách.
Přibližně v padesátých letech minulého století se tento
zdejší zvyk švýcarské gastronomie rozšířil přes hranice a dnes
má příprava a konzumace fondue ve světě už pevné místo a je
především vhodným pohoštěním podávaným v kruhu přátel,
u něhož s minimálním úsilím dosáhneme maximálního
efektu.
Jak se sýrové
fondue připravují?
Pro přípravu
a servírování je především
nutné mít
vhodné pomůcky.
Jsou jimi zejména
těžká hliněná (kameninová)
mísa či kotlík
nazývající se "caquelon", speciální vařič s regulovaným plamenem
"rechaud" a dlouhé vidličky na namáčení pečiva do
fondue. Teplá hliněná mísa udržuje po zahřátí dlouho teplo,
a tím uchovává hmotu sýra v roztaveném stavu. Pokud
potřebný kotlík nemáme, lze určitě také improvizovat, např.
použít dvouplášťový hrnec a jeho záhřev na sporáku. Tento
způsob je samozřejmě také možný, ale pak se tak trochu ztrácí
ono krásné rustikální kouzlo, které s sebou tradiční příprava
fondue přináší. Ve vařiči se nechá topit buď svíčkou, nebo
lihovou pastou.
Receptů na přípravu
fondue je nespočet
a každá oblast
ve Švýcarsku má své
tradiční fondue. Nejrozšířenější
je ale
přesto použití původních
švýcarských sýrů
Gruyère a Ementál,
ale mohou se použít
i rakletové sýry Appenzeller, Tilsiter či jiné horské sýry, popř.
i extratvrdý sýr Sbrinz. Často se směs doplňuje i měkkými
sýry (např. Vacherin) ke zjemnění chuti, a toto zvláště krémové
a kořeněné fondue se pak nazývá "půl napůl" ("moitié-
-moitié"). Jednotlivé sýry nejprve nastrouháme, nebo ještě
lépe velmi na hrubo nakrájíme na zcela malé kousky. Přibližně
asi polovinu z nich poté vložíme do hliněného kotlíku,
který jsme předtím důkladně vytřeli česnekem. Ke směsi přilijeme
víno. K rozpuštění sýra se používají všechna perlivá,
spíše suchá bílá vína, ale může to být i víno jablečné či šampaňské.
Víno by mělo mít vždy dostatek kyselinky, protože ta
váže sýr; v krajním případě si můžeme dopomoci i několika
kapkami citronové šťávy. Některé regionální recepty přidávají
navíc sklenku třešňovice, jablkovice či jiné pálenky. Za stálého
míchání pak tuto směs pozvolna zahříváme a v okamžiku,
kdy se sýr rozpustí, přidáme druhou část nakrájených sýrů
(nyní lépe těch měkčích s mazem na povrchu) a pokračujeme
v pozvolném míchání a tavení. Fondue smí v caquelonu jen
velmi zvolna probublávat. Zcela na závěr přilijeme škrobovou
moučku smíchanou opět s troškou vína nebo pálenky a přidáme
koření. Může to být např. špetka namletého muškátového
oříšku, česneku, pepře. V některých oblastech přidávají
i cibulku, kmín či mletou papriku, kajenský pepř i kari, v příliš
kořeněném fondue se však ztrácí příjemný sýrový buket.
Když je takto fondue připraveno, postavíme kotlík na
stůl a dále udržujeme plamínek ve vařiči tak, aby směs dále
tiše probublávala. K namáčení sýrové hmoty se hodí prakticky
jakýkoliv bílý chléb nakrájený na kostky. Není dobré, aby byl
příliš čerstvý, protože ten by se ve směsi drobil a rozpadal.
Ukázky
průmyslově předpřipravených
fondue a kamnový sýr
Kousky chleba
se pak nabodnuté na
dlouhé vidličce namáčejí
v roztavené
sýrové hmotě, po vytažení
se nechají krátce
ztuhnout a pak se
již tato sousta vkládají
do úst. Švýcaři zapíjejí
fondue černým
čajem, protože říkají,
že studené víno k horkému
sýru snese jen hodně silný žaludek. Při dnešních moderních
"fondue party" je však přesto příjemné suché bílé víno asi
tou nejlepší kombinací, někteří gurmáni však neodmítnou ani
hlt třešňovice jako "coupdu milieu" k posílení funkce žaludku.
Říká se, že ten, komu do fondue spadne kostka chleba z vidličky,
platí další lahev vína.
Absolutně zapovězené je však pivo či slazené minerálky,
protože se s fondue absolutně nesnášejí.
I když se příprava
fondue může jevit
jako poměrně jednoduchá,
vyžaduje přesto
určitou kulinářskou
zkušenost
a nemusí se vždy na
poprvé podařit. Proto
moderní mlékárenství
spotřebitelům
tuto fázi přípravy
usnadňuje a nabízí jim
moderní konvenientní
produkt, kterým jsou
již předpřipravené
sýrové fondue. Předtavená
a chuťově velmi
dobře sestavená
sýrová hmota
se z vakuovaného
balení vloží do kotlíku
na fondue a směs
se již jenom po dobu
několika minut zahřeje
a je připravená
k přímému servírování.
Další modifi kací
sýrových fondue jsou
nově vyvinuté speciálně
vyráběné sýry
určené k roztavení
a namáčení pečiva
do této teplé hmoty.
Prvním výrobcem,
který s touto myšlenkou
přišel, byla
zřejmě německá společnost
Hoffmeister
z Allgäu, která uvedla
pod značkou Rougette
na trh první tzv.
"Ofenkäse" (doslova
"kamnový sýr"). Později
se přidali další
výrobci v Německu
(např. "Kaminkäse"
- krbový sýr) i ve
Francii, a dnes tuto
novinku vyrábějí
i u nás také Povltavské
mlékárny a. s. v Sedlčanech
s názvem
"Sedlčanský Troubelín"
či "Sedlčanský
Výheňák". Princip
spočívá v tom, že
se malý cylindrický
sýr (100−300 g) vyjme ze svého obalu, vloží do přiloženého
dýhového loubku a nechá po dobu asi 10 minut rozpéct v horkovzdušné
troubě při teplotě okolo 200 °C. Poté se z trouby
vyjme, povrchová kůrka se nařízne do tvaru kříže a nechá při
teplotě okolo 180 °C ještě 8−10 minut dopéct. Pak se přenese
na stůl, nakrojená kůrka se odklopí a v "misce" s roztaveným
sýrem se opět namáčejí na vidličce napíchnuté kousky bílého
chleba, které se konzumují obdobně jako při tradiční "fondue
party".
Dalším tradičním
pokrmem, tentokrát
původem ze
švýcarského kantonu
Wallis, je Raclette.
Tímto slovem se často
nesprávně označuje
i sýr, který se na přípravu
pokrmu používá,
jeho správný
název ale je "fromage
à raclette". Příprava
Raclette je poměrně
jednoduchá a spočívá
v tom, že se sýr
při kontaktu s přirozeným
nebo elektrickým
zdrojem
tepla rozpouští a i s kůrkou se speciální špachtlí nebo nožem
seškrabává ("râcler") a servíruje na brambory, obvykle
vařené ve slupce, a kombinuje s dalšími, např. zeleninovými
přílohami (cibulka, okurky, papričky, sladká kukuřice, ale
také uzenina).
Při tradičním způsobu přípravy se celá půlka bochníku
sýra vhodného pro "rakletování" přidrží rukou na nejlépe
kamenné podložce nebo umístí ve speciálním držáku a přikládá
k otevřenému ohni nebo jinému zdroji tepla tak dlouho,
až se sýr začne na řezu rozpouštět. Sýr se pak postupně seškrabává
na připravené přílohy (brambory, popř. i chléb) a takto
se pojídá. Natavený sýr se může okořenit speciálním rakletovacím
kořením, které většinou obsahuje muškátový oříšek,
černý či kajenský pepř, sůl, sušený česnek či další kořenicí
ingredience. V belgickém Bruselu se při tradičních vánočních
trzích zase rozpouštějí rakletové sýry ve velkých pánvích
a pak se roztavená hmota servíruje na vařených bramborech
v miskách, jí se lžící a zapíjí často svařeným vínem. Tedy kolik
krajů, tolik způsobů přípravy, a vlastně i chutí.
Pro snadnější přípravu se dnes prodávají speciální
kamínka či pícky s elektrickým ohřevem, popř. na dřevěné
uhlí, ale ještě častěji praktické elektrické přístroje, v nichž
se sýr nakrájený na malé plátky taví na malých tefl onových
pánvičkách pomocí elektrické topné spirály. Komu by se na
stole nelíbily moderní elektropřístroje, může sýr stejně tak
dobře tavit na pánvi umístěné na plotně, v troubě či na grilu.
S originálem ze švýcarského Wallisu nemá sice novodobá
příprava Raclette už
mnoho společného,
zato zde ale zase platí,
že "dovoleno je vše,
co dobře chutná",
a tak mohou na pánvičkách
vznikat bezpočetné
kombinace
roztaveného sýra
a různých příloh.
Nejlepšími sýry
pro přípravu Raclette
jsou horské sýry
z Wallisu nesoucí
jména podle různých
zdejších alpských
údolí, např. Gomser,
Illiez, Forclaz, Simplon
aj. Sýry pro rakletování
jsou většinou
menší než sýry Gruyère
a váží obvykle
6−9 kg. Vhodné jsou
zejména sýry vyrobené
ze syrového
kravského mléka,
které jsou plnější v chuti a vyznačují se výrazným aroma.
Ideální stáří sýra je mezi 3 až 5 měsíci. Tyto sýry se poměrně
snadno taví a přitom se neroztékají. Dnešní sýraři ve Švýcarsku
a Francii vyrábějí speciální sýr vhodný pro rakletování,
který se prostě nazývá "Fromage à raclette". Na moderních
elektropřístrojích lze ale poměrně snadno rakletovat i jiné
běžné druhy sýrů,
protože i když se na
pánvičce roztečou, po
vyjmutí z pícky rychle
ztuhnou, a i tak
nahradí tradiční a ne
vždy dostupný švýcarský
produkt. Osobně
mám dobré zkušenosti
s přípravou
Raclette i z holandské
dobře prozrálé goudy,
nebo dokonce i z jihočeského Romaduru, které rovněž poskytují
nezapomenutelný chuťový zážitek.
Rakletový sýr je možné dobře servírovat i na krajíc chleba.
Ukázka prodeje na trhu v rakouském Bad Ischlu.
Příprava Raclette stejně tak jako sýrových fondue pod
širým nebem se nechá zvládat s těmi nejjednoduššími prostředky
a může se například nyní v létě stát vítanou alternativou
k neustále se rozšiřujícím a oblíbeným grilovacích party.
Volba nápojů při podávání Raclette je obdobná jako
u fondue. K Raclette však nejvíce doporučuji svěží bílé víno,
např. fendant nebo bílé savoie, z našich odrůd pak určitě Neuburské,
ale také ryzlinková vína.
Na příkladech sýrových fondue a rakletování je
možné porozumět
a vychutnat osobitost
alpského jídelníčku
minulých generací,
která přetrvala až
do dnešní moderní
doby především díky
tomu, že se jedná i tak
trochu o "společenský
pokrm". Věřme proto,
že tato nádherná tradice
přetrvá i dalším
generacím a potěší
chuťové smysly ještě
mnoha gurmánů.
Převzato z Potravinářské revue.