První sýrové etikety byly podle některých pramenů používány v polovině 19. století,
první známé etikety jsou z let 1885 - 1890. Jsou v archivech a soukromých sbírkách
ve Francii, kde byla produkce etiket nejrozšířenější, etikety byly a jsou atraktivní
a jejich sbíráním se zabývá největší počet sběratelů ze všech zemí. Je zajímavé, že druhou zemí v pořadí je Česká republika.
První sbírky pocházejí ze
20. a 30. let z území tehdejšího Československa. Vytvořili je vesměs pracovníci mlékáren,
zachovala se jedna nebo dvě sbírky absolventů mlékařských škol v Kroměříži
a Plzni. Sběratelů bylo jen několik a proto se zachovaly jen zbytky některých
starých sbírek. Nejstarší známá sbírka patřila arch. Svobodovi z Prahy 9. Je o ní
zmínka v roce 1960 ve francouzském časopise klubu C.T.O. O sbírání sýrových etiket
byla zmínka v detektivkách Jana Zábrany Vražda pro štěstí, Vražda v zastoupení
a Vražda se zárukou. V trilogii vystupuje postava pana továrníka Ivo Zdeborského,
který sbíral etikety ze sýrů a chystal se prodat Únětické sídlo, aby si mohl koupit etikety
z doby Marie Antoinety. Předpokládali jsme, že autor o tomto koníčku něco
slyšel a proto jsme se pana Zábrany zeptali. Odpověděl, že slyšel nějakou zmínku ,
která se mu zdála zajímavá a použil ji v knize. Až v roce 1990 jsme se dozvěděli, že
knihy napsal ve skutečnosti Josef Škvorecký, ale toho jsme se už nezeptali.
Založení francouzského klubu, který nesl název Club Tyrosemiophile de l´Ouest,
bylo v tomto oboru zlomem. Sdružil desítky sběratelů ve Francii, kteří měli velmi
cenné staré etikety ve sbírkách, činnost klubu byla prezentována na veřejnosti a přivedla
další zájemce. Klub vznikl v roce 1960 a jeho první adresa byla v Le Mans
v Sarthe. Z tohoto města pocházel první předseda klubu pan Henri Michel, který
měl členskou legitimaci s číslem jedna. Klub vydával čtvrtletní časopis (Bulletin
Trimestriel) tištěný cyklostylem ve formátu A4. Členský příspěvek činil 3,80 nových
franků a v roce 1965 měl klub přes dvě stě členů.
V témže roce se klub přejmenoval na Club Tyrosemiophile de France,
bulletin přinášel informace o sýrech, etiketách, o značení sýráren a přijal i členy ze
zahraničí. V roce 1966 vyšel v časopise článek o československých sýrech, kde byl
jako největší výrobce označen KOOSPOL (bývalý podnik zahraničního obchodu)
a byl otištěn česko-francouzský slovníček výrazů na etiketách. Článek napsal Jean
Pierre Naud z Vevey, který byl tenkrát nejvýznamnějším sběratelem mimo Francii.
V roce 1967 se stal členem vedení C.T.F. Marcel Auclert, který se stal od roku 1969
prezidentem klubu. Činnost klubu podporoval pan Michel Besnier, sběratel a majitel
stejnojmenné mlékárenské společnosti, která je v současné době pátá největší
na světě a má nový název Lactalis. Společnost vede syn pana Besniera Emanuel.
Tento rok přinesl významnou změnu, časopis přešel na formát A5, byl kvalitně tištěn
a klub zvolil jako své logo etiketu Concorde s vyobrazením letounu. Tuto etiketu
používala firma Henri Hutin. Logo bylo používáno do dubna 1973. Změnila se také
adresa klubu na Bagneux u Paříže.V roce 1974 bylo v časopise otištěno pozvání na
burzu sýrových etiket KSK v Praze. Účast zorganizoval právě Marcel Auclert a burzy
se zúčastnilo 15 sběratelů z Francie, další z Německa, Rakouska, Maďarska, Švýcarska.
Byla to největší mezinárodní akce s dosud nepřekonanou účastí.
V Československu byl pro sběratele sýrových etiket významný rok 1965, kdy vznikl
Klub sběratelů kuriozit a v něm vytvořili tehdy největší sběratelé Jaroslav a Josef
Landovi skupinu sběratelů a později sekci sběratelů sýrových etiket. Sekce byla
velmi aktivní, vydávala své informační listy, ročenky, od roku 1973 pořádala anketu
o nejlepší československou sýrovou etiketu , která se každoročně pořádá dosud.
Vedoucím sekce byl Ing. Jaroslav Landa, který byl vystřídán Stanislavem Jabůrkem,
Miroslavem Tomkou, Václavem Kohoutkem a v současnosti vede sekci Jaromír Lebl.
V rámci sekce vyšla první klubová publikace, Seznam mlékáren a sýráren Ing. Jaroslava
Landy, další publikace napsali Ladislav Likler a Miroslav Tomka. Sekce také
jako první v Evropě začala od roku 1974 sestavovat žebříčky největších sbírek u nás
i v rámci Evropy (mimo Evropu žádné sbírky známy nejsou). Tyto přehledy v rámci
celoklubové akce Sběratelství jsou sestavovány každé tři roky a v současné době je
sbírka Laktos Collection největší na světě.
Vraťme se ještě k francouzskému klubu C.T.F. Jeho členy se stala asi desítka českých
sběratelů. Navázat výměnné kontakty se daří velmi obtížně, protože naprostá
většina francouzských sběratelů sbírá jen francouzské etikety a velmi často jen specializovaná
témata. Sbírají se etikety jednoho druhu sýra, jedné sýrárny nebo oblasti,
náměty na etiketách, atd.
V C.T.F. probíhal další vývoj - v roce 1980 se stávají Marcel Auclert a jeho zástupce
Marcel Huron čestnými předsedy a prezidentkou se na rok stala paní Rolande
Colpin a sídlo klubu se přestěhovalo do Bonnevale. Ve funkci prezidenta ji vystřídal
Marcel Huron a v roce 1985 René Loistron.V roce 1989 se stala prezidentkou paní
Odette Coron, která zavedla od roku 1990 na obálce časopisu černobílou reprodukci
etikety. V roce 1992 převzal funkci pan Alain Geslin, v roce 1994 dal časopisu luxusní
barevnou lakovanou obálku s reprodukcemi etiket a rozšířeným obsahem. V roce
1995 se stal prezidentem Alain Cruchet a C.T.F. získal novou adresu v jeho bydlišti
Acquigny v Eure. Od následujícího roku se bulletin s barevnou obálkou zvětšil na formát
A4 s atraktivní barevnou přílohou, s reprodukcemi starých i nových etiket. Velký
formát umožnil reprodukovat etikety ve velikosti 1 : 1 a přispěl k atraktivitě časopisu.
V časopise klub nabízí řadu kolekcí etiket k prodeji a odprodej nabízejí i členové
klubu. Podle uváděných cen se cena francouzské etikety pohybuje od 0,25 ? 1 Euro.
Ceny v přepočtu na Kč této úrovně zatím nedosahují, ale staré české etikety na
Aukru dosahují desítek korun a při velkém zájmu přes 100 Kč za kus.
Alain Cruchet řídí klub dosud a za zmínku stojí, že v roce 2002 vyřadil z klubu
všechny zahraniční členy a na jejich protesty nereagoval. V roce 2008 bylo členství
vráceno předsedovi KSK Ladislavu Liklerovi i s jeho původním členským číslem 544.
V současnosti jsou novým členům přidělována čísla přes 3000.
Ve Francii zájem o tyrosemiophilii stoupá, v České republice klesá. V Klubu sběratelů
kuriozit je evidováno padesát sběratelů, většina z nich sbírá delší dobu. Noví
sběratelé podle poptávky na Aukru zřejmě jsou, ale zatím necítí nutnost se organizovat.
Několik členů má webové stránky, které jsou ale většinou málo obměňované.
Sběratelství sýrových etiket je zájmem, který neznamená jen počet kusů ve sbírkách,
ale také poznání produkce a sortimentu sýrů ve světě, poznání obalové techniky
a polygrafie a ve sbírkách je zachycena historie mlékárenství. Velcí a dlouhodobí
sběratelé shromažďují i informace o sýrařství a mlékárenství a jsou v kontaktu se
špičkovými sběrateli v zahraničí. Bez sbírek by nikdy nemohla vzniknout Historie
mlékárenství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, ani řada odborných článků z této
oblasti. Výroba sýrů a tedy i sběratelství sýrových etiket určitě nezanikne a ve sbírkách
najdeme dokumenty o časech minulých i o světové produkci v současnosti.