Ing. Todor Gudev, úspěšný český mlékárenský manažer, pokračovatel úspěšné mlékárenské značky LAKTOS. Bulhar, který našel v naší zemi druhou domovinu a který nezarmoutí své osobní, ale i obchodní přátele. Vitální a pracovitý chlap, který se vedle své práce věnuje také řadě dalších činností a koníčků.
Otec Todora Gudeva pochází z malé vesničky nedaleko řecké Soluně, kde se narodil a žil do svých 15 let. Později s rodinou přeběhli řecko-bulharské hranice a usadili se v malebném bulharském městě Nevrokop u řeky Mesta na úpatí tří velehor Pirin, Rodopi a Rila. Nevrokop - v minulosti stará římská pevnost - se teď jmenuje Goce Delčev. Tam se také Todor narodil a žil do pěti let. Matka pocházela z velmi vážené rodiny. Její otec vystudoval 7letou teologickou fakultu v Cařihradě
a byl dlouhá léta učitelem a ředitelem gymnázia. Matka byla porodní asistentkou, otec inženýr se specializací na lesní stavby. V roce 1951 se rodina odstěhovala do Burgasu. Zde také vystudoval pětiletou průmyslovou střední školu, ještě zastara
podle německého vzoru, na které učili učitelé vystudovaní ve Francii nebo Německu.
Po skončení střední školy odešel na vysokou školu do Sofie, kde se po druhém roce úspěšně zúčastnil konkurzu na studium za hranicemi - buď ve Francii typografii nebo v Československu obor chemické a potravinářské stroje. U kamarádů si opatřil informace, jak se studuje ve Francii a jak v Praze, a v roce 1966 přišel do Prahy. Nedalo se odolat: na kolejích po dvou, nejhezčí dívky na světě, pivo za korunu dvacetpět. Nastoupil na ČVUT do druhého ročníku po měsíčním kurzu češtiny. Na studium rád vzpomíná, na škole prožil i rok 1968.
Po promoci se vrátil do Bulharska, kde měl vojenskou povinnost - rok v důstojnické škole a rok u útvaru. V roce 1973 se vrátil do Prahy, kde dělal řádnou vědeckou aspiranturu a kde ji v roce 1976 obhájil. Protože měl bulharské stipendium, vrátil se na tři roky do Bulharska, kde pracoval ve výzkumném
ústavu balicí techniky. Byl to moderní ústav, postavený UNESCEM. To již byl Todor ženatý. Manželka, dlouholetá studentská láska, vystudovala VŠCHT Praha, obor kvasná chemie a biochemie se specializací - pivo. Pocházela z Trutnova a v roce 1975 se narodilo první dítě. Její kvalifikaci využili v sofijském pivovaru, kde ještě dnes tam vzpomínají na to, jak přišla na spoustu nešvarů.
Z pivovaru odešla a nějaký čas byla v rodině, kdy se jim
narodilo druhé dítě. V tomto období onemocnělo starší z dětí
těžkou hepatitidou a podstoupilo dlouhodobé léčení na klinice
v Praze, kde byla lepší lékařská péče. A tak se rodina opět
odstěhovala do Čech. Todorovi se příliš nechtělo, protože
v Bulharsku si už vybudoval slušnou kariéru.
Starost o dítě byla ale přednější, tak si našel místo technického
náměstka v Severočeských mlékárnách, kam nastoupil
v roce 1982 se dvěma kufry a se dvěma dětmi. Na nádraží
v Bohušovicích mu řekl tehdejší ředitel podniku Ing. Vladimír
Zábský, že slíbený okál není hotový a několik měsíců se musí
počkat. Tak se celá rodina nastěhovala do jedné místnosti v hotelu,
kde bydleli půl roku. Nesžili se ani s malými Litoměřicemi,
a proto Todor přijal nabídku tehdejšího mlékárenského
koncernového podniku Laktos Praha. Zde nastoupil do funkce
vedoucího investičního odboru. Bydlení v počátku bylo opět
v jedné místnosti na ubytovně, a protože o investicích moc nevěděl,
musel nastudovat potřebné informace. Studoval také
postgraduálně na VŠE a školu dokončil v roce 1986. Po skončení
studia dostala jeho rodina i byt, tak se mohl začít věnovat
své práci. Podnik Laktos Praha měl v působnosti mlékárny
v Praze a Středočeském kraji, celkem 13 závodů. Pod vedením
Ing. Todora Gudeva byl v každé mlékárně podniku Laktos Praha
zjišťován jeho technický stav a dle něj bylo prováděno zpracování
opravného generelu. Nejvíce zanedbané bylo energetické
hospodářství a u všech závodů byl zpracován návrh na
řešení. Některé projekty se bohužel nerealizovaly, protože přišel
rok 1989 a došlo k rozpadu státního podniku Laktos Praha
na 13 samostatných státních podniků. Jeden z nich, pod vedením
Ing. Todora Gudeva, si ponechal název Laktos s.p. Zůstala
v něm část podniku se 72 pracovníky.
"Nový Laktos" zahrnoval centrální laboratoř, výpočetní středisko, investice a
rozvoj a jeho role byla od samého počátku ekonomicky velmi složitá, neboť po
původním podniku Laktos Praha zbyly i splátky nemalých úvěrů. Nenašel se nikdo,
kdo chtěl tento podnik vést, a tehdejší ministr zemědělství Kubát jmenoval Ing.
Todora Gudeva ředitelem. To bylo v roce 1991. A od té doby vede společnost
Laktos úspěšně dodnes.
V roce 1992 jako přípravu na nové podmínky absolvoval Todor komplexní kurz "EFFECTIVE
WESTERN MANAGEMENT PROGRAMME" který organizovala Libra Management Group a Management training na
Deutsche management akademie Niedersachsen. V 1993 byl státní podnik Laktos
privatizován. Zůstalo v něm asi 20 pracovníků a firma se začala věnovat exportu
a importu. Podnik zčásti převzal trhy KOOSPOLU a export se dařil. Laktos hledal
i nové trhy, Gudev jezdil s exportním manažerem po celém světě, tehdy navštívili
desítky zemí po celém světě. A firma měla úspěch.
Od dob jeho obchodních cest se také datuje jeho zájem o sbírku slonů. V rámci
programu prohlídky Kapského města v JAR se dostali do dolů, kde se dobývaly
polodrahokamy. Sedm set metrů pod zemí se prodávaly suvenýry, kde ho zaujala
figurka slona, posázená polodrahokamy. Neváhal ani chvíli a slona za 300 dolarů koupil. Řekl si, že z každého města, které
navštíví, si přiveze slona do sbírky. Vzpomněl si na vyprávění svého známého,
který byl znalec života slonů, pro kterého byl slon symbolem síly a moudrosti a
i tohle vyprávění bylo důvodem k tomu, že sbírka slonů se stala jeho velkým
koníčkem. Zůstalo ale pravidlo, že do ní byly zařazeny jen figurky přivezené ze
zahraničí anebo figurky výjimečné zpracováním, materiálem anebo osobou, od které
slona dostal. Třeba při návštěvě Venezuely se dostali do kontaktu s vysoce
postavenými lidmi, protože Laktos tenkrát realizoval 70 % českého exportu do
této země. Skupinu nedoprovázel náš velvyslanec, protože měl nemocného psa, ale
syn tamějšího ministra zemědělství. Poslední den před odletem, v neděli, někdo
ze skupiny řekl: "ale on nemá slona!" V centru Caracasu byl obchod, který byl
zavřený. Našli majitelku, která obchod otevřela a nechala vybrat slona do
sbírky. Byl ze vzácného druhu kamene, ale hlavně - byl z Caracasu. V Sao Paulu "ulovil" slona v obchodě, který byl naproti hotelu, ve kterém bydleli. S
každým takto přivezeným slonem je spojen zážitek nebo vzpomínka. V Zimbabwe
sběratele skoro povalili na trhu, jak prodejci chtěli, aby koupil slona právě od
něho. Ale nedalo se vyhnout omylům - v Chile koupil figurku slona ze vzácného
modrého kamene, který údajně léčí oči, a později po návratu zjistil, že se
prodává i u nás a levněji. Z Montevidea pochází slon z ulice, kde jsou bleší trhy. Zajímavý slon nebo spíš sloni jako
sousoší pocházejí z Kuvajtu, nádherná dřevořezba je z Austrálie. V Číně udělali
figurku slona jako razítko, a dali tam jméno Todor, ale i v čínštině.
Sbírka slonů tedy není pro Ing. Todora Gudeva pouhou kolekcí exponátů, ale
skvělými vzpomínkami na země, které navštívil a lidi, které tam potkal.