Josef PÁNEK? mlékař, včelař, myslivec a Jihočech

Základy všech současných aktivit získal podle svých slov Josef Pánek (1951) v obci Hlavatce na Táborsku. V kraji lesů a rybníků prožil krásné dětství díky svému otci, který ho vedl ke vztahu k přírodě a myslivosti. V roce 1967 nastoupil ke studiu na Průmyslové škole mlékárenské v Kroměříži a i na tomto rozhodnutí měl podíl jeho otec, který v tehdejších Jihočeských mlékárnách pracoval.

Nástupu do školy předcházela měsíční brigáda v tavírně Řípci a zřejmě už tehdy se stala mlékárna v Řípci jeho osudem. Nastoupil do tavírny i po maturitě jako tavič a po vojně už v Řípci zůstal natrvalo. Rád vzpomíná na lidi, kteří ho odborně vychovali a předali mu své znalosti a zkušenosti z dlouholeté praxe. V tavírně to byl její dlouholetý vedoucí František Kolář a v sýrařství osobnost v tomto oboru, pan Buryánek. Díky jemu poznal Pánek sýrařství nejenom teoreticky, ale získal praktické zkušenosti, za které je dodnes panu Buryánkovi vděčný. V jeho sýrařských znalostech pomohlo také dvouleté studium pro sýraře v Kroměříži, které končilo diplomovou prací. Při studiu se setkal s osobnostmi, kteří působili jako lektoři - doc. Ladislav Forman, Ing. Jarmila Štípková, doc. Stanislav Gajdůšek a další. Po skončení kurzu některé poznatky uplatnil i v Řípci, například odstraňování somatických buněk z mléka přídavkem zákysu do syrového mléka a následné odstředění. Tato metoda se v Řípci používá dodnes.

Po odchodu pana Buryánka do Českých Budějovic na výrobní útvar se stal Josef Pánek sýrařem a tuto funkci vykonával dvacet let. V mlékárenství patří sýrařství asi k nejsložitějším profesím, kde se člověk musí vyznat v mikrobiologii, chemii a má hodně prostoru na získávání a uplatňování vlastních zkušeností. Mlékárna v Řípci byla od svých začátků za druhé světové války významnou sýrárnou v republice a její značky Blaťácké zlato, Blaťák a z tavených sýrů Primátor a Madetka byly celostátně známé. Na této tradici se nechalo stavět a dobré jméno těchto značek i za přispění Josefa Pánka přetrvávalo a trvá dodnes.

V roce 1991 se stal Řípec samostatným závodem v rámci Jihočeských mlékáren a Pánek se stal výrobním náměstkem ředitele, který má na starosti celý široký výrobní sortiment a jeho šíří a objemem se stal tento závod v rámci podniku velmi významným. Vedle výroby přírodních a tavených sýrů přibyla plátkována a udírna a od roku 1991 prodělal tento závod významné změny. Za ty vděčí Josef Pánek úsilí generálního ředitele a majitele společnosti Ing. Milana Teplého, a také tomu, že se investice v rámci podniku dávaly do výroby a výroba se koncentrovala do menšího počtu závodů. Z původních 24 provozů je jich v současnosti sedm se špičkovým výrobním zařízením, které odpovídá všem stanoveným normám nejenom u nás, ale i v Evropské unii. V Řípci se rozšířil i sortiment vyráběných sýrů, nový sýr Kamadet se pevně usadil mezi žádanými sýry na trhu. Tradiční Blaťácké zlato se vyrábí v několika příchuťových variantách a nový zrající sýr Monastére získal v hodnocení Mlékárenský výrobek roku 2007 absolutní prvenství a se svými vlastnostmi se nechává srovnat s tak známými sýry, jako je Monster anebo Pont l´Eveque. V sortimentu tavených sýrů najdeme úspěšné tradiční značky, ale i Lipno, Labužník, které byly vyvinuty před řadou let, ale dostaly novou tvář.

Pan Pánek si velmi cení školního poloprovozu, který vznikl pod patronací generálního ředitele Milana Teplého. V provozu se učí studenti, ale mohou se zkoušet i některé sýry, které by bylo možné zavést do výroby, slouží tedy MADETĚ jako výzkumné středisko. Třeba se podaří vyrobit specialitu, která bude mít úspěch a rozšíří nabídku sýrů této společnosti.

Dosahovat špičkové výsledky není snadné a mlékárenství není v jednoduché situaci. Mezi hlavní problémy řadí Josef Pánek odbyt, kdy proti výrobcům stojí silné obchodní řetězce, jsou tu stálé spory o cenu základní suroviny. Situaci by možná pomohlo, kdyby se některé mlékárny v zemi věnovaly víc specialitám a nejen výrobě širokého sortimentu výrobků, které by mohly vyrábět efektivněji některé větší mlékárny. Rozhodně není dobrá situace s novou generací odborníků do výroby. Učňovské školství bylo zrušeno a střední a vysoké školy absolvuje nedostatečný počet odborníků pro mlékárny. Vedle náročné práce má Josef Pánek několik zájmových aktivit, které jsou náročné jak na čas, tak na znalosti. O těchto zálibách říká, že to není nic výjimečného, že zná spoustu lidí, kteří toho zvládnou ještě víc. Podle mého názoru lze o tomto tvrzení úspěšně pochybovat, protože znalosti a rozsah Pánkových aktivit jsou opravdu mimořádné.

K myslivosti ho přivedl otec již v dětství - ale zdůrazňuje, že k té "čestné" myslivosti. Je to soužití s přírodou, pozorování zvířat, dokrmování a pak vlastní lov - ten je takových vyvrcholením celoroční práce a při zachování všech tradic vůči zvěři čestný. Josef Pánek je myslivcem už třicet let, dostal se do krásné honitby, která splňuje jeho představy i o pobytu v přírodě. Je v ní hodně lesů a rybníků a také dostatek zvěře. Pro ní je třeba zajistit dostatek krmení pro přilepšení v zimě, které má přesně stanovený řád. Krmí se každou sobotu a členové spolku se v této práci střídají a tím vlastně získávají ke zvěři vztah. Myslivost přináší hodně prožitků, které se člověku vybavují při různých svízelných situacích a pomáhají je překonat. Josefa Pánka mrzí názor části společnosti na myslivost jako na krvavou zálibu a snaží se tento názor ve svém okolí změnit svých přístupem ke zvěři a přírodě.

I další záliba Josefa Pánka má vztah k přírodě - je to včelařství. Začal s ním asi před dvaceti lety a docela náhodou. Do té doby ho včelařství nelákalo - svou roli také hrálo vědomí, že včely štípou. Až potom, co se v práci setkal s kolegou, který byl velký včelař a uměl o včelách poutavě vyprávět. A konečným impulsem byla nabídka od staršího včelaře na koupi včelína, který se nacházel v kouzelném zákoutí nedaleko od honitby u Nežárky a v naprostém klidu. Téhle nabídce nebylo možné odolat částečně s vědomím, že by se na tom místě nechala postavit chatka na odpočinek a včelín nechat jen jako vedlejší aktivitu. Ale stal se pravý opak, chatka zůstala chatkou a vylepšovaly se úly a přikoupily další včelstva. Včelařství je věda a její základy založil na zkušenostech od kolegy včelaře, naučil se základní činnosti, jako je běžný chov, chov matek přelarvováním až po výsledné zpracování medu. A získat v současnosti 40-60 kg medu od jednoho včelstva je nesporný úspěch. Cílem není ale produkce medu pro prodej - má své stálé odběratele, kteří znají jeho vysokou kvalitu a med přinese potřebou částku na krytí nákladů. Ke stálým odběratelům se chová solidně, a tak produkci umisťuje skutečným zájemcům a znalcům. Medobraní je těžká práce a nepatří mezi nejoblíbenější činnosti Josefa Pánka. Spíš ho zajímá život včel, který je nesmírně zajímavý a složitý, a i po letech zkušeností dokážou včely překvapit. Včelařství je obor, který není jednoduchý a vyžaduje hodně znalostí. Je možné hodně věcí dokázat a je možné hodně věcí zkazit. Snaží se sledovat vývoj včelařství a přizpůsobit se mu i v produkci, třeba produkcí druhových medů. Jde o květový med, a ten podle druhů - lipový, pampeliškový a další. Je to náročné na čas, stejně tak jako plástečkový med, který se nabídne zájemcům ve vosku tak, jak je vyjmut z úlu. V produkci se objevuje jak tmavý med, tak i světlý med květový, který třeba dříve tuhne, ale rozhodně to není vada, která by měla snížit jeho uplatnění.

Myslivost a včelaření jsou pro Josefa Pánka náplní po celý rok. V létě se intenzivně věnuje včelám, myslivost nepotřebuje tolik času. Na podzim přijde lovecká sezona, ale to neznamená, že péče o včely končí - musí se léčit a připravovat na zimu. V zimě je třeba věnovat se zvěři, ale také pro včely připravit všechno potřebné na sezonu. Opravují se a zhotovují rámečky do úlů a připraví se všechno potřebné pro jaro. Obě záliby pana Pánka jsou spjaty s přírodou, a není tedy divu, že našel i vztah k jihočeské krajině. Miluje Veselsko, Táborsko, Třeboňsko, ale i Šumavu a každoroční dovolené na Lipně vztah ještě prohlubují. Svými oblíbenými místy, o kterých zná i jejich minulost, provádí přátele, kteří se pak vrací i sami. Jižní Čechy jsou nádhernou kombinací lesů, řek a rybníků a na jihu je rámují kopce Šumavy. To vše s hrady a zámky, vesničkami i starobylými městy.

V posledních letech se mění tvář obcí i památek výrazně k lepšímu, například lovecký zámeček Jemčina, jehož rekonstrukci sleduje Josef Pánek už několik let. Těžko dokáže určit nejoblíbenější místo, ale často navštěvuje místo na Nežárce s názvem Metel, kde býval mlýn, pekárna a hospoda. Dnes je tam jen jez a přechod přes řeku, ale Metel se stal centrem, kde se svorně schází vodáci, rybáři, myslivci, včelaři i cyklisté na občerstvení a popovídání.

Na závěr ještě odpovědi na tři osobní otázky: nejoblíbenější sýr i zahraniční: roquefort, zvěřinová specialita: daňčí maso naložené a pečené v alobalu, jihočeská specialita: kulajda. Josefa Pánka jeho práce i koníčky těší - jako každého, kdo něco dělá nejen rukama a hlavou, ale i srdcem.