Z profesních důvodů jsem se vydal na evropský potravinářský veletrh ANUGA, který proběhl začátkem října v Kolíně nad Rýnem. Samozřejmě jsem se na cestu připravil i jako sběratel, protože podle katalogu mělo vystavovat přes 22O mlékárenských společností.
Od mlékáren, které mám zastoupeny ve sbírce, ukázky jejich starších etiket, abych vzbudil jejich zájem. Bylo to samozřejmě pracné (zvláště pak zařazování zpět do sbírky), ale člověk musí vyzkoušet všechny možnosti, aby zaujal a etikety získal.
Většina mlékárenských firem byla umístěna v hale č. 14, ale řada z nich byla umístěna v národních expozicích v jiných halách. Výstava je obrovská a když absolvujete orientační prohlídku v hale mlékáren, tak zjistíte, že vlastně všechny etikety vystavených sýrů jsou nové.- alespoň pro mne a asi velkou většinu sběratelů.
Kdybych měl charakterizovat produkci jednotlivých států, tak bych musel konstatovat, že jsem nezaznamenal žádné převratné novinky. Přichází stále více
BIO výrobků od neznámých výrobců i třeba známých firem, které se na tuto oblast orientovaly (Heirler). Pokračuje miniaturizace výrobků zmenšením
hmotnosti celých sýrů i větším podílem porcí.
Samozřejmě dominovaly německé firmy, které se sdružují do finančně silných skupin, ale zachovávají ve většině případů značky jednotlivých výrobků i jejich image. Velkou expozici měla společnost FOODLAND z Bavorska, kde je členem i velká tavírna Grünland, která má stále velký počet etiket, ale těžko dosažitelných. Krásné novinky krabiček a fólií Alpenhain, zajímavé věci ukázaly firmy Nordmilch, Jermi, Edelweis a řada dalších. Poměrně velký počet
vystavovatelů a to nejenom německých, byly obchodní společnosti, které sdružují výrobky více výrobců a zastupují je na trhu obchodně i marketingově. Od těchto firem se nedají získat výrobky, protože samy sýry nevyrábějí.
Asi největší počet firem byl z Itálie. I když většina z nich nabízela sýry typu parmazán a nebo čerstvé sýry (a ty nejsou sběratelsky zajímavé, protože jsou baleny do smrštitelné fólie, která se do sbírky nedá esteticky upravit) ale byly i zajímavé papírové etikety třeba od firem Mauri, Knapp, Granarolo a další.
Sběratelským zklamáním byla účast Švýcarska. Tato dříve sběratelsky zajímavá země s třicítkou tavíren vystavovala prakticky jen bochníkové sýry vynikající jakosti, ale sběratelsky málo zajímavé. Sýry ve Švýcarsku vyrábí téměř stovka statkových a nebo malých průmyslových sýráren a každá z nich má jednu nebo několik etiket. Větší producenti jsou sdruženi ve společnosti EMMI a BAER, ale i tyto dva subjekty se mají údajně spojit nebo se dokonce spojily.
Nizozemí mělo účast výraznější, ale i zde převládaly bochníky s tenkými velkoformátovými etiketami. Velké firmy jako Frico nebo Vonk nevystavovaly. Zastoupeno bylo ERU se svými závody v Holandsku, Portugalsku, Německu a Maďarsku. Své sýry vystavovaly i dvě mlékárny, které zpracovávají kozí mléko.
Zastoupení Francie bylo tradičně slabší, protože pro Francouze je rozhodující účast na výstavě SIAL, který se s ANUGOU vždy po dvou letech střídá. Dominovala expozice Lactalisu s ukázkami produkce po celém světě, ale nebyla zastoupena druhá největší skupina Bongrain. Ostatní stánky s francouzskými sýry patřily obchodním společnostem. Ale i u francouzských sýrů je jednoznačně vidět úbytek klasických etiket, které jsou nahrazovány funkčním
balením v krabičkách nebo fóliích.
Nevystavovalo Portugalsko, z Velké Británie jen 3 firmy, z Irska mlékárenská centrála z Dublinu. Španělské sýry byly rozptýleny i v jiných halách jednak podle regionů a také proto, že patřily k firmám, které mimo sýrů vyráběly a vystavovaly i jiný sortiment, např. masné výrobky.
Zajímavá byla invaze netradičních sýrových zemí jako je Bulharsko, Kypr a nebo Řecko. Produkty těchto zemí jsou i na německém trhu a jsou označovány jako netradiční sýry pro gurmány. Jejich balení nemá nic společného s minulostí, sýry jsou baleny účelně a atraktivně a etikety dosahují úrovně, jakou v současnosti známe ze všech evropských zemí. Zvláště mě zaujaly čtyři velké bulharské firmy, které sdružují několik desítek statků, které vyrábějí poměrně široký sortiment sýrů o různých hmotnostech. Do této skupiny bych ještě zařadil dvě makedonské firmy, které vyrábějí sýry jen okrajově jako doplněk k zakysaným výrobkům. Z ruských republik byly zastoupeny jen pobaltské státy, obchodní firmu ze Sankt Petersburku, uvedenou v seznamu, jsem nenašel.
Dánsko, Norsko a Švédsko mělo sýrařství jako součást národních expozic, takže jsem je nestačil navštívit. Rakousko bylo zastoupeno výrazně a našel jsem i známé tavírny Šperle, Rupp a Alma se zcela novým balením sýrů. Ale i tyto společnosti se ve větší míře začínají věnovat přírodním sýrům, jejich výrobě i
porcování.
Příjemné bylo vidět i naše mlékárny na veletrhu. Vedle největší společnosti MADETA a.s. se účastnily Krojilo, Polabské mlékárny, Laktos, Milkpol, Tatra a asi ještě další. Česká účast odpovídala rozsahem Polskému zastoupení, Maďarsko bylo znatelně slabší.
Zajímavé je registrovat expanzi velkých firem po světě. Kanadská firma SAPOUTO již provozuje dvě sýrárny v Argentině - sběratelé asi znají Molfino Hnos s novými, krásnými etiketami. Expanduje i americká firma Schreiber z Wisconsinu, která má již zastoupení v Německu.
O etikety jsem žádal u 35 firem. Přímo na veletrhu jsem získal asi jen dvě desítky etiket, od firem LUXLAIT a Tycha jsem je dostal i se sýry. Příslib zaslání etiket jsem získal od velké většiny a zajímavé bylo sledovat reakce zástupců firem. Od údivu, že někoho to může zajímat, přes sdělení,že dostávají moc žádostí, až po krčení rameny a zjevnou neochotu. Jednoznačného odmítnutí jsem se dočkal od uruguayské firmy CONAPROLE. Nedá a nepošle.
Samozřejmě sliby zásilek etiket zůstaly z velké míry nesplněné. Dopisem jsem se tedy připomněl a reakce byla lepší, ale k nějaké spokojenosti měl výsledek daleko. Ale je možné zaznamenat, že ani osobní žádost není o moc úspěšnější než dopisy a e-maily. Ale radost z každého přírůstku pak je o to
větší. A pro radost přece sbíráme.
